Podle místních zdrojů začal incident v Duhóku večerní demonstrací před sídlem Islámského svazu ve městě. Účastníci demonstrace požadovali, aby představitelé této politické strany sundali z budovy, kde sídlila jejich kancelář, kurdskou národní vlajku. Když politici odmítli, rozlícený dav je fyzicky napadl a budovu podpálil. Dalšími menšími městy v provincii, kde pobočky Islámského svazu Kurdistánu lehly popelem téhož dne, byly Záchó, Akra, Bardaraš a Ámédí.

Masúd Bárzání, který je prezidentem autonomního Regionu Kurdistán, násilnosti odsoudil. Ve svém prohlášení mimo jiné uvedl: „Nikomu nedovolíme, aby porušoval svobodu politických stran. Žádáme odpovědná místa v provincii Duhók, aby zabránila podobným akcím.“ Tamr Ramazán, který je guvernérem provincie Duhók, ve středu 7.prosince na tiskové konferenci v Duhóku nepřímo připustil, že místní činitelé nebyli nestranní. K volání demonstrantů po odstranění kurdské vlajky z budovy Islámského svazu Kurdistánu totiž Ramazán prohlásil: „Prostřednictvím delegace, kterou vedl starosta Duhóku, jsme (představitele Islámského svazu Kurdistánu) požádali, aby se podvolili přání shromážděných lidí, ale oni trvali na tom, že to odmítají.“ Nicméně podle místních zdrojů se policie neúspěšně pokusila rozehnat útočící dav.

Výbuchy zášti vůči Islámskému svazu Kurdistánu (kurdsky Yekgirtûy îslamîy Kurdistan, arabsky Al-ittihád al-islámí al-kurdistání, anglicky Kurdistan Islamic Union) mohly souviset s jeho rozhodnutím jít do včerejších parlamentních voleb samostatně. Než letos v říjnu strana oznámila tento krok, platila za třetí nejsilnější složku Sjednocené kandidátky Kurdistánu (kurdsky Lîstî hawpeymanîy Kurdistan, arabsky Káimat at-taháluf al-kurdistání, anglicky Kurdistan Coalition List). K této koalici se naopak přidala Islámská skupina Kurdistánu (kurdsky Komeĺey îslamîy Kurdistan, arabsky Al-džamáa al-islámíja fí Kurdistán, anglicky Kurdistan Islamic Group), kterou vede Alí Bápír. Ten v říjnu 2000 pomohl kurdské autonomní vládě při ofenzívě proti teroristické skupině Ansár al-islám; sám však po pádu Saddámova režimu strávil 22 měsíců v zajetí americké armády, která ho podezírala z podpory terorismu.

Další islamistickou frakcí je Islámské hnutí v Kurdistánu (kurdsky Bizûtnewey îslamîy le Kurdistan, arabsky Al-haraka al-islámíja fí Kurdistán, anglicky Islamic Movement of Kurdistan), které opět patří k samostatným hráčům na kurdské politické scéně. V sekulárním spektru ho v letošních volbách doplnily především Dělnická strana Kurdistánu (kurdsky Hizbî zehmetkêşanî Kurdistan, arabsky Hizb kádihí Kurdistán, anglicky Kurdistan Toilers Party) a Strana za demokratické řešení v Kurdistánu. Zvláštní silou je Sjednocená koalice Kurdů Fajlí, zastupující odnož Kurdů žijící roztroušeně v arabských částech Iráku.

Náboženství v názvu, nacionalismus v programu (?)
Velká kurdská koalice zahrnuje i strany, které reprezentují národnostní menšiny v Kurdistánu – Turkmeny a křesťanské Chaldejce a Asyřany. Pro všechny kurdské strany, které se včerejších voleb do iráckého parlamentu účastnily samostatně, byl hlavním předvolebním heslem boj proti korupci a protekcionismu. Paradoxně i islámské strany vedle toho zdůrazňovaly nacionální témata, jež jsou pro Kurdy v Iráku zvláště citlivá: poukazovaly na to, že navzdory slibům vůdčích kurdských stran dosud nedošlo ke sjednocení kurdských autonomních vlád v Hauléru a Slémání a že uspokojivých výsledků nebylo dosaženo ani v jednání o statutu města Karkúk, které minulý irácký režim násilně arabizoval. Islámský kurz politiky se však v Kurdistánu netěší velké popularitě – Kurdové se naopak při diskusích o letos přijaté irácké ústavě většinou shodovali, že státní uspořádání v Iráku má být sekulární. Snad také proto nelze očekávat, že by včerejší volby nakonec přinesly kurdským islamistům výrazný úspěch.