Abdulláh Fárik Muhammad pracuje jako technik v tiskárně novin Háulátí, které vycházejí v kurdském městě Slémání (arabsky Sulajmáníja). Svůj volný čas tráví výrobou plynové masky.
Design je převzat z vodní dýmky: vnější vzduch se nasává přes láhev naplněnou slanou vodou, již uzavírá kus hadice ucpaný silikonem, a dále přes filtr sestávající rovným dílem z dřevěného uhlí a soli. Abdulláh zformoval sádrový odlitek pro gumovou masku, která by těsně zakryla ústa a nos.
Bude to fungovat? Krčí rameny a položertem odpovídá: „Co já vím. Máš po ruce nějaké chemické zbraně, že bychom to vyzkoušeli?“
Kurdové ve Slémání, jež je součástí Svobodného Kurdistánu mimo Saddámovu kontrolu, na válku pohlížejí současně s obavami i nadějemi. Právě jak objasnil Abdulláhův šéf, vydavatel týdeníku Háulátí Ásós Hárdí: „Většina lidí se domnívá, že je to riziko, které stojí za to podstoupit. Nejdůležitější věcí pro celý Irák je změnit tento režim.“
Podle průzkumu, který list ve Slémání provedl před týdnem, 72% lidí vyslovilo podporu válce, ačkoli 55% současně nedůvěřuje tomu, že je Američané během války ochrání. 60% si myslí, že ochrana Kurdů není ani v silách jejich vlastní milice (péšmarga) o počtu 70 000 mužů.
Mírové pochody v Londýně, Paříži a po celém světě mnoho lidí zde zarazily. „Myslím, že ti lidé nedemonstrují pro blaho iráckého lidu,“ řekl vydavatel Hárdí. „Demonstrují proti americké hegemonii. Pokud jim opravdu leží na srdci osud Iráčanů, budou podporovat změnu režimu.“
Když se však válka zdá stále pravděpodobnější, Kurdové se připravují, jak nejlépe mohou. „Nemáme ani jednu plynovou masku,“ rezignovaně přiznal doktor Abdulláh Šérkó, který stojí v čele autonomního ministerstva zdravotnictví. Podle podmínek programu „ropa za potraviny“ by OSN musela obdržet souhlas z Bagdádu k tomu, aby nakoupila plynové masky pro Kurdistán. A tak si lidé podomácku zhotovují vlastní plynové masky z vrstev dřevěného uhlí a soli zašitých do bavlny.
Doktor Šérkó k takovým snahám říká, že je to „lepší než nic“. S vědomím toho, že plynové masky nejsou k dispozici, místní vláda prostřednictvím televizních oznámení a za pomoci učitelů radí lidem, aby si v bytě vyhradili jednu bezpečnostní místnost, v níž utěsní dveře a okna a připraví láhve s vodou.
Na trhu je vysoká poptávka po rolích igelitu a silné lepicí pásky. Jeden obchodník řekl, že za den prodá asi 1000 metrů igelitu, což desetkrát převyšuje běžný odbyt.
Jak uvedl Ásó Núrí Razá, guvernér provincie Slémání, v případě útoku je nejlepší zůstat uvnitř nebo vyhledat vyvýšená místa v terénu. Obličej a ruce se mají omotat mokrými ručníky. Protože Kurdové už mají zkušenost s chemickými útoky – ve městě Halabdža roku 1988 bylo zabito 5 000 lidí na místě a dalších 20 000 zraněno poleptáním – nyní zažívají směs paniky a bezradnosti.
Díky bezletové zóně „Saddám nemůže nasadit vrtulníky,“ sdělil doktor Fuád Bábán, který vede záchrannou službu ve Slémání a který studoval dopady chemických zbraní na Kurdy během kampaně al-Anfál v 80.letech. Dodal: „Saddám by musel vystřelit chemické zbraně na raketách, které mohou zasáhnout jen omezenou oblast.“ Přesto se doktor Bábán obává, že Saddám nadále zůstává neporazitelným nepřítelem pro lid, který vytrpěl „40 let plných katastrof“.
Mezi kurdskými činiteli se objevují domněnky, že Saddám by se mohl pokusit vyvolat uprchlickou krizi. Nápor běženců by zablokoval silnice využívané americkou pěchotou a vyústil by v humanitární pohromu. „Snažíme se lidi přesvědčovat, aby neutíkali,“ říká doktor Bábán, „ale hodně z nich nám nevěří, že Saddám je teď slabší.“ Kurdové už v horách poblíž linie mimo dosah Saddámových vojsk vyhradili půdu pro uprchlické tábory, ale chybí jim stany i zásoby potravin a léků.
Holič Bachtijár Salám Sálih řekl, že pokud vypukne válka, on sám zůstane doma. „Po událostech v Halabdži se věci změnily,“ říká. „Teď už každý ví, jak se připravit.“ Doufá v přítomnost amerických a britských vojáků jako ochranné síly. „Jestli budou tady, budou rozhodně chránit sebe a nám jejich sebeobrana taky prospěje,“ dodává s tím, že přechodná americká okupace v trvání až dvou let by mu nevadila. S mnoha Kurdy všeobecně se totiž shoduje v tom, že vítá válku jako prostředek „k zavedení systému demokracie místo diktatury.“
Wendell Steavenson
Článek z britského deníku vybral a přeložil Petr Kubálek. |
