Úplný zákaz činnosti na dobu neurčitou přichází jako reakce na zatím poslední z řady odvysílaných nahrávek, kde hlas údajně patřící svrženému prezidentovi Iráku vyzývá k útokům na okupační armády i na Iráčany, kteří s nimi spolupracují.

Krok schválili americký správce Iráku Paul Bremer i americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Ten prohlásil, že existují důkazy o těsném informačním propojení mezi teroristy a dvěma arabskými satelitními kanály. Rumsfeld sdělil, že skupiny, které v Iráku provádějí sabotáže a útoky, se často ještě před jejich vykonáním spojí se žurnalisty z televizí Al-Džazíra a Al-Arabíja, aby přišli tyto akce nafilmovat. Rumsfeldovo tvrzení je podpořeno i svědectvími důvěryhodných Iráčanů.

Podle Mezinárodní federace novinářů irácký zákaz „nahrává nepřátelům demokracie“. Proti rozhodnutí iráckých a amerických úřadů protestoval také Výbor na obranu novinářů. Ten ve svém prohlášení zmínil i částečné omezení aktivit, které Správní rada Iráku vydala už v září 2003 jak proti Al-Arabíji, tak i proti konkurenčnímu kanálu Al-Džazíra. Bojkot byl tehdy omezen na dva týdny.

Zářijové sankci věnoval článek Híwá Osmán, bývalý kurdský reportér BBC a nynější školitel v britském Institutu pro válečné a mírové zpravodajství.

* * * *

Jak je to s iráckým bojkotem televizních stanic

Sdružení na ochranu médií se zastávají zakázaných arabských televizí. Iráčané říkají, že dostaly, co jim dávno patřilo.

Híwá Osmán, Bagdád (26.září 2003)
Híwá Osmán pracuje jako editor a školitel v iráckém programu Institutu pro válečné a mírové zpravodajství.

Když úřady v Bagdádu vyhlásily, že budou bojkotovat žurnalisty z arabských satelitních televizních stanic Al-Džazíra a Al-Arabíja, rozhořčilo to řadu aktivistů za svobodu tisku. Mnoho Iráčanů však cítí, že takový krok měl přijít už dávno.

Oba kanály dostaly na dva týdny zákaz vstupu do budov irácké státní správy a na tiskové konference jejích činitelů.

Opatření bylo přijato poté, co 25 členů Správní rady Iráku označilo činnost obou televizí za „nezodpovědnou“. Rada o stanicích prohlásila, že „ohrožují stabilitu a demokracii a podněcují terorismus“. Správní rada Iráku dále přislíbila, že v budoucnu bude obě stanice těsně sledovat a že bude vyžadovat, aby se jejich zpravodajství řídilo určitými pravidly.

Stanice, které popírají obvinění, odvysílaly nahrávky maskovaných mužů. Ti četli prohlášení vyzývající Iráčany k „odporu proti okupaci“ a k zabíjení těch, kdo „kolaborují“ se silami koalice.

Zákaz měl původně zcela zastavit činnost obou stanic na jeden měsíc. Podle zdrojů ze Správní rady Iráku se však tato lhůta zdála Američanům příliš dlouhá. Zákaz činnosti byl nakonec zkrácen na dva týdny.

Již v červenci 2003 americký náměstek ministra zahraničí Paul Wolfowitz obvinil Al-Džazíru z toho, že její „velice zaujaté zpravodajství“ podněcuje násilí proti americkým vojákům v Iráku. Al-Džazíra požadovala, aby Wolfowitz stáhl své prohlášení a aby se omluvil.

Novináři i mediální organizace v zahraničí jsou kritické k rozhodnutí Správní rady Iráku, jímž má být činnost obou kanálů omezena. Nicméně většina Iráčanů v tomto rozhodnutí spatřuje nezbytný krok pro dosažení určité bezpečnosti.

Výbor na obranu novinářů prohlásil, že sankce jsou „hluboce znepokojující“. Koordinátor jeho blízkovýchodního programu Joel Campagna řekl: „Penalizace mediálních výstupů představuje špatný precedens. … Správní rada Iráku by měla podporovat otevřené sdělovací prostředky.“

Robert Ménard, generální tajemník sdružení Reportéři bez hranic, je toho názoru, že jsou-li odvysílány výzvy teroristických skupin nebo extremistických politických stran k ozbrojenému povstání, neznamená to, že by televizní stanice byly odpovědné za podněcování násilí. „Dělají svou práci, kterou je informovat veřejnost a žurnalisticky zpracovat zásadní téma terorismu, což je fenomén, který nevytvořili tito novináři,“ řekl Ménard.

Na svou obranu stanice Al-Arabíja uvedla, že „nemůže ignorovat zprávy, které dostává, ať pocházejí z jakéhokoli zdroje“. Televize trvá na tom, že se řídí mezinárodními standardy žurnalistiky a že by nikdy nikoho nepodněcovala k násilí.

Mluvčí stranice Al-Džazíra Džihád Ballút v rozhovoru pro CNN sdělil, že jeho stanice se snaží být maximálně objektivní. „V Iráku je situace, která jako by sama sebou nabízela různé úhly pohledu. My plníme svou novinářskou povinnost a informujeme své diváky o tom, co přesně se děje,“ řekl Ballút.

Mezi iráckou veřejností ovšem roste nelibost vůči oběma stanicím. Hojně se vyskytující názor vyjadřuje Alí Barrák z Bagdádu, který už dříve tajně vlastnil satelitní přijímač, což bývalý režim zakazoval. Alí Barrák vzpomíná, že když se schylovalo k válce, soustředilo se zpravodajství Al-Džazíry na možné vypuknutí etnického a náboženského konfliktu v Iráku tak silně, až „jsme sami skoro uvěřili, že jakmile tady padne režim, všichni se navzájem povraždíme“.

Stejně jako mnozí jiní, také bagdádský klempíř Džihád Husajn, který strávil tři roky v saddámovském vězení, pohlíží kriticky na to, jak obě arabské satelitní stanice přinášejí nahrané projevy svrženého iráckého vůdce. Říká: „Toto je doba, kdy se snažíme zbavit děsivých vzpomínek. Oni nás ale dál straší tím, že by se Saddám mohl vrátit.“

Podobně Bachtijár Amín, výkonný ředitel Mezinárodní aliance pro spravedlnost, která se dlouhodobě zabývala porušováním lidských práv v Iráku, je přesvědčen, že obě arabské televize přispívají k rozdmýchávání náboženské a národnostní nenávisti. „Copak by i západní demokracie dovolila, aby se v televizi objevili maskovaní pistolníci a přímo vyhrožovali vládním činitelům?“ ptá se Amín.

Nevole nad působením Al-Arabíja a Al-Džazíry se již příležitostně proměnila ve fyzické napadání jejich štábů na iráckých ulicích. Tento týden na kameramany z Al-Džazíry, kteří natáčeli zprávu o výbuchu bomby v Bagdádu, zaútočili kolemjdoucí. [V dubnu 2003 musel americký dopisovatel Al-Džazíry prchat před davem Iráčanů v Dearbornu, který je největším střediskem irácké emigrace v USA. – poznámka P.K.]

Džawád al-Umarí z kanceláře Al-Džazíry v Bagdádu informoval jednoho z reportérů Institutu pro válečné a mírové zpravodajství, že útoky proti štábům jeho televize se v Iráku staly pravidelným jevem.

Irácký státní satelitní kanál byl vyřazen z provozu ke konci války. Místo něho založily Spojené státy novou stanici pod názvem Iraqi Media Network. Ta se však potýkala s problémy při shánění personálu i s jinými úředními překážkami. Tak se jí nepodařilo získat domácí diváky, kteří proto přeladili na celoarabské satelity.