Úspěšný přechod péšmargů a dalších ozbrojených skupin pod nové ozbrojené síly může určit, zda se Iráku vyhne občanská válka

Kim Murphy, reportér deníku Los Angeles Times
Slémání (As-Sulajmáníja), Irák
5.dubna 2004

Krvavé nedělní střety mezi vojáky z Američany vedené koalice a bojovníky radikálního šíitského duchovního jen výrazněji ukázaly, že milice mohou zkomplikovat přechod Iráku k suverenitě a že ho mohou zavléci do ozbrojeného konfliktu.

Přibývá signálů, že tyto skupiny – dokonce i kurdští péšmarga, kteří bojovali po boku amerických vojáků a kteří byli klíčovými spojenci při potírání islamistických povstalců na severu Iráku – pravděpodobně nebudou rozpuštěny dříve, než koaliční síly 30.června předají moc nové irácké vládě.

Podle analytiků může na tom, jak péšmarga a další milice zvládnou transformaci z politicky a oblastně vázaných ozbrojených jednotek do nové irácké armády a jiných celostátních bezpečnostních složek, záviset celá budoucnost Iráku: zda se země po stažení koaličních sil vyhne občanské válce.

„Žádný stát nemůže existovat s tím, že by v něm bylo komunitám na nižší než celostátní úrovni dovoleno mít vlastní soukromé armády nebo ozbrojené jednotky,“ prohlásil jeden z úředníků koaliční správy, který během víkendu jednal o budoucnosti milic v Iráku. „Naším úkolem je vytvořit jednotný stát, jehož vláda má kontrolu nad ozbrojenými silami. Abychom to mohli uskutečnit, je potřeba integrovat tato oblastní vojska.“

Bojovníci péšmarga, jejichž název znamená „ti, kdo čelí smrti“, se už začali slučovat s jednotkami nové irácké civilní obrany i pohraniční stráže. Jejich předáci však nyní upozorňují, že budou žádat udržení několika tisíc bojovníků jako národní gardy v severním Iráku, zčásti kvůli svému nároku na rozšíření kurdské kontroly i nad území jako Karkúk, která jsou předmětem sporu.

„Tyto jednotky vznikly pro dosažení politických cílů. Mají slavné dějiny plné obětavosti a hrdosti. Nejsme připraveni se těchto jednotek vzdát tak snadno,“ uvedl v interview Mustafá Saíd Kádir, vyšší vojenský velitel z Vlasteneckého svazu Kurdistánu.

Také vůdci šíitských Sborů od Badru (Fajlak al-Badr), které mají asi 10 000 ozbrojenců v jižním a středním Iráku, v poslední době prohlásili, že odmítnou složit zbraně, pokud si Kurdové udrží své milice v severním Iráku.

„Američané nechtějí rozpustit kurdské vojsko, ale Sbory od Badru by rozpustit chtěli? Myslí si, že takovou věc přijmeme?“ ptá se šejch Abbás Hakím, mluvčí politického křídla Sborů. „Pokud Kurdové složí zbraně, šíité udělají totéž. … Budeme ale vyvíjet nátlak na Američany a žádat svá práva,“ říká Hakím.

Jednání o milicích ponechávají zatím bez odpovědi otázku, co se stane, jestliže se představitelům koalice nepodaří dosáhnout dohody s těmito polovojenskými skupinami. Jen samotní péšmarga udávají svůj počet na 120 000 aktivních příslušníků a 35 000 rezervistů, i když tato čísla mohou být nadsazená.

„Jsou tam, jsou ozbrojení, a upřímně řečeno si myslím, že koalice nemá dostatečnou sílu na to, aby je odzbrojila,“ říká Richard Naab, který během roku 2003 působil v Koaliční dočasné správě jako koordinátor pro severní oblast.

V neděli došlo poblíž jihoiráckého města An-Nadžaf k bitvě mezi koaličními vojáky ze Španělska a Salvadoru a mezi civilisty podporujícími radikálního duchovního Muktadá as-Sadra a členy jeho nedávno zformované Mahdího armády (Džajš al-Mahdí). Tato událost jasně ukázala, že v budoucnu existuje nebezpečí násilných střetů, pokud se představitelům koalice nepodaří ovládnout polovojenské skupiny.

Přestřelky po celém Iráku připravily během víkendu o život nejméně 20 Iráčanů, 7 amerických vojáků a jednoho vojáka ze Salvadoru. Počet zraněných Iráčanů se odhaduje na 200.

Mahdího armáda je jen jednou z asi šesti nových milic, jimž nebyla nabídnuta možnost připojit se k nové irácké armádě. Pouze ty paravojenské skupiny, které se podílely na svržení režimu Saddáma Husajna, což jsou uskupení jako péšmarga, Sbory od Badru, Irácký Hizballáh a [milice] Iráckého národního kongresu, dostaly možnost přejít do státní armády nebo místo toho využít vládou poskytovaných důchodů a přeškolovacích programů. Koalice odhaduje, že ozbrojenců, kteří mají právo na tuto integraci, je asi 60 000. K začlenění do nových bezpečnostních struktur se již rozhodlo několik tisíc péšmargů a několik stovek členů Sborů od Badru. Úředníci koaliční správy říkají, že očekávají nárůst těchto počtů.

Malebné severoirácké město Slémání je střediskem 35 000 péšmargů v aktivní službě, které řídí Vlastenecký svaz Kurdistánu. Silnici do města chrání tři těžce ozbrojená kontrolní stanoviště. Vojáci nosí nové uniformy Iráckých sborů civilní obrany, ale jejich tváře jsou zjizvené válkami, které v těchto horách vedli více než 25 let. Za posledních několik měsíců zde 3 000 péšmargů vyměnilo tradiční plandavé kalhoty a kostkované šátky na hlavách za světle zelené uniformy.

„Devadesát procent členů tohoto oddílu, ať už jde o důstojníky, poddůstojníky nebo řadové vojáky – všichni po řadu let předtím sloužili mezi péšmargy,“ říká kurdský velitel Anwar Dólání, který nyní stojí v čele jednotky národní civilní obrany. Pokračuje: „My všichni, kdo jsme bojovali jako péšmarga, jsme teď připraveni splnit jakýkoli úkol, který nám v novém Iráku bude uložen. Je to pokračování naší služby lidu.“

Velitelé jednotek péšmarga však zdůrazňují, že jsou proti rozpuštění svých sil. Říkají, že díky této zkušené bojové síle je velká část severního Iráku ostrovem relativního bezpečí v zemi zmítané násilím. Na rozdíl od Bagdádu, jehož obyvatelé žijí v trvalém strachu z granátometů, bomb a střelby z aut, mohou se obyvatelé Slémání klidně procházet po tržištích a scházet se v parcích. Minulý víkend [kdy se slavil kurdský Nový rok – pozn.P.K.] bylo ze silnic vidět bezpočet kurdských rodin, které si mezi prvními žlutými jarními kvítky dělaly piknik.

Až na letošní dvojí pumový atentát v Hauléru (Arbíl), který se připisuje militantním islamistům, jsou teroristické útoky na severu Iráku vzácností. Hodně lidí za to připisuje zásluhy pohraničním hlídkám péšmargů a rozsáhlé zpravodajské síti v horách.

„Jsem si jist, že kdyby péšmarga byli jen tak rozpuštěni, nebylo by v této oblasti žádné bezpečí,“ prohlašuje Farídún Abdul-Kádir, ministr vnitra ve východní [tj.Tálabáního – pozn.P.K.] regionální vládě Kurdistánu.

Velitelé péšmargů trvají na tom, že v kurdských oblastech severního Iráku mají být udrženy síly neupřesněné velikosti coby obdoba jakési národní gardy – alespoň do té doby, jak říkají, než stálá irácká ústava poskytne záruky kurdské autonomie. Někteří vyšší velitelé péšmargů tvrdí, že nesloží zbraně, dokud všechny historicky kurdské oblasti, ze kterých režim Saddáma Husajna vyhnal Kurdy – a to se hlavně týká na ropu bohatého města Karkúk – nebudou vráceny pod kurdskou kontrolu.

„Ať nám ve stálé ústavě dají záruky bezpečnosti. Pak budeme připraveni na rozpuštění. Teď je ale předčasné se o tom bavit,“ říká ministr Kádir. O možnosti, že koaliční jednotky nařídí péšmargům složit zbraně do 30.června tohoto roku, ministr Kádir uzavírá: „Nestane se nic. My nejsme agresivní. Jenom bych chtěl, aby Iráčané věděli, že pokud jednotky péšmarga fyzicky a nominálně zaniknou, pak v momentě ohrožení a v době nouze se jednotky péšmarga objeví zas.“