Kurdský jazyk se dělí do nářečních skupin, mezi nimiž jsou poměrně velké rozdíly. Dříve zveřejněné ukázky kurdských dialektů (vyprávění a dvojice anekdot) mohou zprostředkovat představu o tom, nakolik se jednotlivé kurdské dialekty liší navenek. Takové srovnání však – zejména člověku mimo kurdské prostředí – neukazuje, do jaké míry se samotní Kurdové dorozumí mezi sebou navzájem, respektive jak vnímají hranice vlastního jazyka. O odpověď, vypracovanou po konzultacích s rodilými mluvčími, se pokouší následující nákres:
kurmándží | → | sórání |
↑ | | ↑ |
zázá (dimilí) | ↔ | górání |
Jinak řečeno: většinovými dialekty kurdštiny jsou kurmándží a sórání, nicméně míra vzájemného porozumění mezi jejich mluvčími se liší. Zkušenosti ukazují, že rodilý mluvčí kurmándží docela dobře rozumí dialektu sórání, ale naopak je to mnohem těžší. Pokud se Kurd, jehož rodným dialektem je sórání, vysloveně neučil dialekt kurmándží, může sdělení v tomto dialektu chápat spíše s obtížemi.
Ještě zapeklitější je pozice okrajových forem kurdštiny – dialektů zázá (nazývaného též zazakí nebo dimilí) a górání, jimiž se hovoří zcela na periférii kurdského osídlení. Evropské jazykovědné studie dokonce považovaly zázá a górání za samostatné jazyky nezávislé na kurdštině. Proti tomu se ohrazují kurdští vzdělanci, kteří zdůrazňují prvek identity a národního vědomí, tedy že samotní mluvčí zázá a górání se cítí jako Kurdové. Co je zajímavé, oblast dialektu zázá sousedí s výskytem kurmándží, ale dorozumění zde funguje pouze jednosměrně – jak naznačuje schéma. Podobný je i komunikační vztah mezi górání a sórání. Ze všeho nejpozoruhodnější však je, že mluvčí periferních dialektů zázá a górání si údajně mohou rozumět navzájem, přestože jejich domovy od sebe leží na tisíc kilometrů daleko.
Jako každé zobecnění, také to nabídnuté výše má k dokonalosti daleko. Na to, zda Kurd je schopen pasivně či aktivně používat jiný dialekt než svůj vlastní, má samozřejmě vliv řada sociálních faktorů, zejména jeho vzdělání, přesné místo původu a samozřejmě míra kontaktu s mluvčími jiných kurdských dialektů. Jisté však je, že situace, kdy se dva libovolně vybraní Kurdové nemohou (jazykově) domluvit, je dnes především díky působení elektronických médií čím dál vzácnější.
|