Oba respondenti mají mnoho společného: jsou to vysokoškolsky vzdělaní muži z města Duhók v iráckém Kurdistánu; oběma je kolem 40 let a pracovali mimo jiné jako novináři; jako překladatelé se podíleli na českém dokumentárním filmu Vyznavači Anděla Páva. Není divu, že jejich odpovědi si jsou často podobné; v jednotlivostech se však vhodně doplňují. Posuďte sami.

Jste irácký Kurd. Hovoříte severním dialektem kurdštiny (kurmándží), ovládáte však i jižní nářečí (sórání). Dokáže to ale většina Kurdů? Jak dalece je jeden kurdský dialekt srozumitelný pro běžného Kurda, který mluví druhým dialektem?

Chálid Dábán: Ve vzdělaných kruzích většina Kurdů zná druhý dialekt. Jsem přesvědčen, že všichni vzdělanější Kurdové se spolu domluví. Jen někdy se vyskytnou nejasná slova, nebo může dojít k nedorozumění při rychlém hovoru. Pokud se ale Kurd snaží svého krajana, který mluví druhým dialektem, bedlivě poslouchat, vždy porozumí přinejmenším celkovému smyslu jeho sdělení. Porozumění je rozhodně otázkou vzdělanosti a kulturní úrovně. U Kurdů, kteří nemají vzdělání, je to horší, ti druhému nářečí nerozumějí. V obou dialektech kurdštiny se totiž vyvinul spisovný, literární standard, jehož slovní zásoba se od lidové mluvy dost liší.

Nadžíb Bálájí: Mezi vzdělanci není s jazykovým porozuměním problém. Může to být potíž pro obyčejné lidi, protože ti neměli možnost vzájemného kontaktu a komunikace s ostatními Kurdy. Velkým průlomem pak bylo, když ve 2.polovině 90.let začaly vysílat kurdské satelitní televize. Mnoho Kurdů ve své vlasti i v emigraci se dnes díky nim dokáže aktivně vyjadřovat v severní i jižní kurdštině. Když jeden Kurd hovoří svým dialektem, mluvčí druhého dialektu mu už rozumí.

V Iráku je úředním jazykem arabština. Když se setkají dva iráčtí Kurdové, z nichž jeden je mluvčí severní kurdštiny (kurmándží) a druhý jižní kurdštiny (sórání), jak spolu budou hovořit – kurdsky (každý svým nářečím), nebo arabsky?

Chálid Dábán: Kurdsky, samozřejmě! Někdy se jeden z mluvčích snaží úplně přejít do dialektu svého partnera v dialogu, nebo alespoň používat výrazy z jeho slovní zásoby. Pokud umějí arabštinu, může se stát, byť je to skutečně velmi zřídka, že se budou domlouvat v ní. Ne proto, že by si nerozuměli kurdsky, ale někdy jim tak hovor přece jen půjde plynuleji. Nicméně větší část Kurdů v Iráku arabsky vůbec neumí.

Nadžíb Bálájí: Většina, takových 90-95%, se bude bavit kurdsky. Někdy se každý drží svého dialektu, někdy se jeden z mluvčích podřídí a zkusí přejít k nářečí, kterým hovoří jeho protějšek. Případy, kdy se dva Kurdové dorozumívají arabsky, jsou velmi ojedinělé. Většina iráckých Kurdů totiž arabsky neumí. To platí především o nejmladší generaci, která vyrůstala během 80.a 90.let. (Od roku 1991 byl autonomní irácký Kurdistán fakticky odříznut od ostatního území Iráku. – Poznámka P.K.) Z jejích příslušníků umějí arabsky jen ti, co studovali na univerzitách v Bagdádu nebo Mosulu (al-Músil).

Jelikož znáte i západní jazyky, můžete na jejich příkladu zhruba určit, nakolik jsou si dva hlavní kurdské dialekty blízké nebo vzdálené?

Chálid Dábán: Ten rozdíl opravdu není velký. Jako britský občan bych situaci přirovnal k rozdílu mezi londýnskou a skotskou angličtinou. Snad se dá, nakolik jsem si vědom, použít i srovnání s poměrem mezi češtinou a slovenštinou. Mezi variantami kurdštiny se zkrátka liší gramatická pravidla a určitá část slovní zásoby.

Nadžíb Bálájí: Moje rodina dnes žije v Německu. Proto mě napadá srovnání s tím, jak jsou si od sebe daleko či blízko spisovná němčina a bavorské nářečí.

Jaká je pak pozice jazyků zázá a górání, jejichž mluvčí se také obvykle považují za Kurdy?

Chálid Dábán: Především to nejsou oddělené jazyky, ale zase jen nářečí kurdštiny. Samotní mluvčí zázá a górání říkají a uznávají, že jsou Kurdové. To je myslím nejlepší odpověď na ta jazyková bádání, která by chtěla naznačovat opak.

Nadžíb Bálájí: Nesouhlasím s tvrzením, že se jedná o odlišné jazyky. Jsou to kurdské dialekty. To, že se více liší od hlavního proudu kurdštiny, je důsledkem dřívější izolovanosti jejich území. Také v nich po delší dobu chybělo písemnictví.

Ovšem do jaké míry jsou zázá a górání srozumitelné pro většinu Kurdů, kteří jimi nehovoří?

Chálid Dábán: Většina těch, kdo nejsou rodilí mluvčí zázá a górání, jim rozumět nebude. Oni ale rozumějí tomu dialektu kurdštiny, který sousedí s jejich oblastí. To znamená, že pro většinu mluvčích zázá je srozumitelná severní kurdština a pro většinu mluvčích górání zase jižní kurdština. Snadno si tak ověříte, že kurdština má zeměpisnou kontinuitu. Největší kurdští básníci psali v górání, dnes se píše také v nářečí zázá a v obou těchto dialektech se produkují televizní programy na kurdských satelitních kanálech.

Nadžíb Bálájí: Za sebe mohu říci, že s nimi aktivně nejsem obeznámen. Skutečnou míru vzájemné srozumitelnosti lze těžko určit, na to by bylo potřeba akademických studií a dotazníkových průzkumů mezi Kurdy.

Jak vidíte jazykovou budoucnost Kurdů? Co je reálně možné udělat pro to, aby spolu naprosto všichni bez obtíží komunikovali?

Chálid Dábán: Budoucnost kurdštiny se nijak neliší od budoucnosti kteréhokoli živého jazyka na světě. Kurdština by se měla rozvíjet tím, že se začne plně užívat ve všech oblastech života. Především oba hlavní kurdské dialekty se musí stát komunikačními prostředky ve vědě, ekonomice a médiích. Mezi kurdskými vzdělanci existuje hnutí, které se snaží o maximální sblížení dvou hlavních dialektů a o jejich obohacení výrazy z dialektů zázá a górání. Není vyloučeno, že v budoucnu tak vznikne skutečně jednotná kurdština. Pro jazykové sjednocení se nabízejí dvě varianty: buď jeden dialekt, který bude mít kvůli nejplodnějším publikačním výstupům také nejvíce rozvinuty všechny funkční styly, přirozeně ovládne druhé a stane se jedinou normou, anebo tento proces nahradí politická moc, která vnějším zásahem rozhodne o jednotné spisovné kurdštině. Podle mě by se vše mělo nechat na spontánním vývoji, na běžném veřejném užívání toho kterého dialektu. Vše se pak rozhodne samo. Osobně si myslím, že máme dát prostor dvěma hlavním dialektům kurdštiny tak, aby se v nich jejich mluvčí všestranně písemně projevovali, ovšem s tím, že budou používat i výraziva z druhého dialektu. Jižní dialekt kurdštiny se vyvíjel velmi rychle, a tak jsem byl přinucen ho prakticky zvládnout, i když to není můj rodný dialekt. Je možné, že když se v něm bude ještě hojněji publikovat, stane se hlavním, jediným standardním dialektem. Ve velmi podobné situaci jako kurdština byla také arabština až do 7.století. Tehdy byl posvátný text Koránu zjeven zřejmě v nářečí arabského kmene Kurajš. Tím byla dána norma pro jednotnou literární arabštinu. V kurdštině jsou sice složeny posvátné texty jezídského náboženství; to se však mezi Kurdy nemohlo všeobecně rozšířit. Proto se z jezídské kurdštiny nestal posvěcený standard, jakým je arabština Koránu. Pro kurdštinu je také důležité, aby se ji učili lidé v zahraničí a zvláště v Evropě. Souvisí to s politickou rovinou kurdské otázky, která nebude ztrácet naléhavost.

Nadžíb Bálájí: V kurdštině se napsaly tisíce knih a vycházejí v ní stovky novin a časopisů. Přesto je zapotřebí ještě spousty práce a vytrvalosti. Je nezbytné udržet zájem vzdělanců o rozvoj jazyka. K tomu je podle mě prvním krokem vydání národního slovníku, který by zahrnul veškerou slovní zásobu všech kurdských dialektů. To ale do jisté míry závisí na politické podpoře. Pochopitelně je jazyková otázka čistě předmětem vědy, ale vedle toho může politická moc určit, aby se třeba jeden dialekt stal oficiální normou, která by se vžila jako psaný standard. Kurdština se na území jednotlivých států psala různými abecedami, a to je podle některých názorů velká překážka ke sjednocení jazyka. Já si to ale nemyslím. V současné době jsou k dispozici počítačové programy, které za několik minut převedou třeba i rozsáhlý kurdský text z arabské abecedy do latinky nebo naopak. Když se Kemal Atatürk roku 1929 rozhodl změnit v Turecku abecedu, byl to velký technický problém. Dnes už je to jinak.

Co byste poradil Evropanovi, který se chce učit kurdsky? Má zvolit spíše severní dialekt (kurmándží), nebo jižní (sórání)?

Chálid Dábán: Severní kurdština (kurmándží) je gramaticky obtížnější. Má třeba více tvarů osobních zájmen: „já“ se řekne az nebo min – to druhé je pádová forma, která znamená „mě“, „mně“ a podobně. Jižní kurdština sórání, která to vyjadřuje jediným tvarem, je celkově snadnější. Kdo se ale chce naučit kurdsky, může si vybrat kterýkoli dialekt. Severní a jižní kurdština se liší i lexikálně, ale vzájemné porozumění není obtížné. Samozřejmě roli ve výběru dialektu hraje i předpokládaná oblast kontaktu s Kurdy: jestliže Čech dostane práci v tureckém Kurdistánu, má se učit severní kurdštinu. (To není zcela nereálné. Například Václav Kotrbatý, řezbář z Rožmitálu pod Třemšínem, odešel ve 20.letech 20.století do Diyarbakıru v tureckém Kurdistánu za prací na stavbě letiště. Zda ovšem uměl kurdsky, není známo. – Poznámka P.K.)

Nadžíb Bálájí: Člověku z Evropy bych poradil, aby dal přednost severní kurdštině (kurmándží). Ne proto, že je mým rodným dialektem, nýbrž z toho důvodu, že jí hovoří nadpoloviční většina Kurdů a že se zapisuje latinkou. To západnímu studentovi mnohé usnadní.

Rozhovor byl pořízen 10.února 2004, nicméně témata jeho otázek a odpovědí mají dlouhodobou platnost.
Slovo o respondentech:
Chálid Dábán (oficiálně Khalid Daban, kurdsky též Xalid Daban a Xalid Doskî) byl učitelem kurdštiny v Duhóku a v Londýně. V době uskutečnění tohoto interview pracoval jako redaktor kurdského vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Dnes žije opět v Duhóku, kde působí jako komunální politik.
Nadžíb Bálájí (oficiálně Najab Balay, kurdsky též Necîb Balayî) je kurdský básník a literární teoretik, člen kurdského PEN klubu. Byl iniciátorem setkání českých a kurdských spisovatelů v Praze na jaře 2006. Stejně jako jeho kolega, také on v době uskutečnění tohoto interview pracoval jako redaktor kurdského vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Dnes žije v Praze, kde pracuje v irácké sekci Rádia Svobodná Evropa.