V jaké fází se nyní nachází vaše iniciativa?
Do konce února 2004 bylo shromážděno 1,7 miliónu podpisů. Proces ale pokračoval dále, takže v současné době máme 2,1 miliónu podpisů. Všichni signatáři musí být starší 18 let.

Akci řídí mezinárodní koordinační výbor. Je však napětí mezi nezávislými osobnostmi, které hnutí kontrolují ze zahraničí, a mezi politickými stranami, které drží moc v Kurdistánu a snaží se nás omezit. Obávají se, že z iniciativy může snadno vzniknout samostatné hnutí za nezávislost Kurdistánu, což se už stalo v emigraci.

Kdy a komu bude petici předáte?
Adresátem je Kofi Annan a jeho prostřednictvím také Rada bezpečnosti a Valné shromáždění OSN. Archy jsme schopni předat kdykoli, třeba hned. Je zde jen technický problém, jak je doručit. Kancelář OSN v Bruselu mi totiž sdělila, že petici lze předat jen tehdy, pokud za ní stojí některý členský stát OSN. Tento zásadní problém nám zatím brání v předání podpisů. Proto nyní jednáme se dvěma až třemi státy a také se snažíme lobbovat u vlivných osobností v USA i na mezinárodním poli.

Překážka je i na straně tradičního kurdského vedení, které se našim cílům brání. Nechceme promarnit příležitost k získání nezávislosti, protože jsme už byli nezávislí posledních 13 let a zatím pořád jsme. Lidé z Karkúku a dalších nově osvobozených kurdských území se také nadšeně zapojili do Hnutí za referendum.

Jaké jsou počátky petičního hnutí za nezávislost? Jakou v něm máte pozici?
Hnutí začalo v kurdském městě Slémání a odtud se rozšířilo do Evropy. Osobně jsem hnutí podporoval od samého začátku. Na seminářích a setkáních se podařilo podchytit organizační základnu a sjednotit osobnosti, které za hnutím stojí. V 10 evropských městech jsem uspořádal semináře, jichž se zúčastnilo vždy 100 až 150 kurdských intelektuálů a představitelů komunit. Ti pak zakládali výbory pro referendum a shromáždili tisíce podpisů.

K formování hnutí jsem přispěl nejen po stránce organizační, ale též ideové. Jsem přesvědčen, že jsme obyvatelé Kurdistánu („Kurdistánci“) a ne Iráčané. Neměli bychom mít nic společného s Irákem – arabským šovinistickým státem, který proti nám spáchal genocidu a po 80 let nás kolonizoval. Podle mě má Hnutí za referendum pro Kurdistán být nezávislou platformou, která by sdružovala lidi z Kurdistánu jako síť sdružení, skupin i jednotlivců, kteří věří v nezávislost. Většina Kurdů podporuje tento postoj a pokud dostane šanci, určitě bude hlasovat za nezávislost.

* * * *

Dr. Kamál Míráudalí (nar.1951) je Kurd z Iráku. V Bagdádu vystudoval angličtinu a poté pracoval jako středoškolský učitel. Od 70.let se věnuje poezii a literární kritice. V roce 1981 emigroval do Velké Británie, kde si doplnil vzdělání v oboru interkulturních studií (MA, 1983), literatury (PhD, 1987, University of Essex) a ekonomie (MSc, 1991, London School of Economics).