* * * *

„Naši lidé vždy platili krví svých synů“

Christian Neef, Volkhard Windfuhr
Týdeník Der Spiegel – 12 / 15.3.2004, s. 160

Kurdský vůdce Masúd Bárzání o prozatímní ústavě, plánovaných volbách a snu o vlastním státu

Vládní rada jednohlasně schválila návrh prozatímní ústavy. Jste spokojen?
Pro nás Kurdy znamená rozhodnutí z minulého pondělka [8.března 2004] velmi mnoho. Poprvé jsou z nás v Iráku rovnoprávní občané. To jsme potvrdili i v písemném prohlášení.

Při vyjednáváních jste dosáhli téměř všeho, oč jste v minulosti usilovali.
Především jsme si zajistili náš hlavní požadavek, že Irák bude demokratický a federativní stát.

Šíity to nepotěšilo. Proč Kurdové tolik trvají na federativním uspořádání Iráku a na právu vetovat ty články [budoucí] ústavy, které by jim nevyhovovaly?
Tento princip je nám blízký kvůli našim zkušenostem z posledních desetiletí. Kurdové byli krutě pronásledováni a diskriminováni. Naši lidé vždy toužili po svobodě a platili za to krví svých synů. Už v roce 1968 zahájila tehdejší vláda strany Baas etnické čistky. V roce 1975 byly zničeny celé vesnice a desetitisíce Kurdů byly deportovány do jiných oblastí [Iráku]. Důvěra našeho lidu v centrální vládu je v troskách.

Národnostní napětí však existuje i dnes, třeba v Karkúku, odkud dnes iráčtí Arabové utíkají před Kurdy.
Karkúk vždy měl kurdskou většinu obyvatel, což bylo Saddámu Husajnovi trnem v oku. Proto nás, až do našeho povstání v roce 1991, z tohoto města vyháněl a v oblasti usazoval Araby, kteří pocházeli odjinud. Jestliže nebudeme moci obnovit předchozí stav, pak se všechna prohlášení o svobodě a demokracii obrátí v bezcenný žvást.

Kurdský model ústavy, jak ho váš parlament připravil před rokem, tehdy počítal se státem, který by sestával ze dvou autonomních regionů [– kurdského a arabského] …
Vždy jsme trvali na tom, že kurdské provincie Haulér, Duhók a Slémání, a přirozeně také Karkúk, mají zůstat jediným souvislým územím.

Ve Slémání a jiných kurdských městech se konají demonstrace, které již bez obalu požadují vlastní stát. Kurdština fakticky nahradila arabštinu. Všude jsou tam k dostání mapy vysněného státu Kurdistán, který sahá až do Arménie.
A kdo to těm Kurdům může zazlívat – po všem, co zažili? Já mohu říci celkem otevřeně, že neexistuje žádný Kurd, který by nechtěl nezávislost. Ale samozřejmě také vím, že existuje rozdíl mezi ambicemi a mezi praktickými možnostmi, jak tyto ambice naplnit.

Turci se obávají, že zbytky militantní Strany pracujících Kurdistánu (PKK), které jsou dosud přítomny v iráckém Kurdistánu, by mohly znovu zaútočit.
K takové obavě není žádný důvod. Postarali jsme se o to, aby hranici s Tureckem nikdo nenarušoval. Teroristé už vůbec ne. Dobrým vztahům s Tureckem a Íránem přikládáme velkou důležitost.

Platí, že [autonomní] irácký Kurdistán nadále zůstává do značné míry nezávislým útvarem?
Jakmile se uskuteční svobodné volby, budeme samozřejmě spolupracovat s vládou, která z nich vzejde. Vedle kurdské vlajky vyvěsíme iráckou a vedle kurdštiny budeme jako úřední jazyk uznávat také arabštinu.

Budou péšmarga, legendární kurdští bojovníci za svobodu, odzbrojeni?
Svržením diktátorského režimu splnili péšmarga svůj úkol. Nyní se budou muset ujmout jiných funkcí.

Zatím není jasné, jaké instituci americká okupační správa 30.června [2004] předá suverenitu a kdy se budou konat volby.
Volby musí být dobře připraveny. K tomu je nezbytné provést sčítání lidu. Kromě toho musí být zajištěna všeobecná bezpečnost obyvatel.

Příprava takového sčítání lidu může trvat velmi dlouho.
Ano, takové věci nelze zařídit ze dne na den. Počítám, že by to mohlo trvat až jeden rok.

Vůdce šíitů Alí as-Sístání chce, aby se volby uskutečnily volby co nejdříve. Prozatímní ústavu označuje za „překážku pro přijetí trvalé ústavy“ a radikální šíité hovoří přímo o „zradě“, protože mají dojem, že se dostatečně nepočítá s jejich účastí. Velký ájatolláh [Alí as-Sístání] chce šíity dokonce vyzvat k lidovému povstání, pokud by docházelo k dalším průtahům v pořádání voleb.
Nicméně jeho sekretariát to dementoval.

Skutečně se Vám nezdá, že by demokratizační proces [v Iráku] byl ohrožen?
Musíme se [nejdříve] vypořádat s teroristickými skupinami, které [do Iráku] pronikají ze zahraničí. Země by byla v ohrožení teprve tehdy, kdyby se Američané stáhli dřív, než vznikne nový Irák.

Další interview na kurdských stránkách Econnectu:
Kurdští politici:
Džalál Tálabání, generální tajemník Vlasteneckého svazu Kurdistánu a možná budoucí prezident Iráku; červenec 2004 (rozhovory pro Rádio Svobodný Irák a deník Právo)
Néčirván Bárzání, premiér iráckého autonomního Regionu Kurdistán; červenec 2004 (turecký deník Vatan / server KurdishMedia)
Kamál Míráudalí, mezinárodní mluvčí Hnutí za referendum pro Kurdistán; srpen 2004 (původní – písemně)
Sáir Ibráhím al-Fajlí, kandidát za Kurdy Fajlí do iráckého parlamentu; leden 2005 (Rádio Svobodný Irák)

Islámští duchovní v Iráku:
Alí as-Sístání, nejvyšší šíitský duchovní v Iráku; únor 2004 (měsíčník Der Spiegel – písemně)
Ahmad Abdalgafúr, vlivný sunnitský kazatel; duben 2004 (měsíčník Der Spiegel)

Popularizátoři Kurdů:
Kevin McKiernan, režisér dokumentárního filmu Dobří a špatní Kurdové; duben 2001 (původní)
Rašíd Chalíl, hudebník vystupující v České republice; únor 2004 (původní – písemně)
Petr Zrno, režisér dokumentárního filmu Vyznavači Anděla Páva; březen 2004 (připraveno pro měsíčník Regenerace – písemně)

Výňatky z rozhovorů:
Vojtěch Cepl, český ústavní soudce, o restitucích majetku v iráckém Karkúku; červen 2003 (týdeník Respekt)
Václav Havel, bývalý československý a český prezident, o situaci v Iráku; listopad 2004 (týdeník Respekt)