Neúčast českých podniků na tomto veletrhu je důsledkem neexistující zahraničně obchodní politiky České republiky a Slovenské republiky, kterou jsem již od roku 1990 ve všech svých odborných článcích kritizoval – v neposlední řadě i ve svém příspěvku v knize Ekonomické perspektivy České republiky, kde je spoluautorem nynější prezident prof. Václav Klaus a kterou vydala v roce 1993 moje společnost Meridian, s.r.o.

Vláda Československa se po roce 1990 začala chovat, a vlády České i Slovenské republiky se dodnes chovají, jako nezodpovědný hazardní hráč: zcela ignorovaly svou roli při péči o tradiční trhy a vytváření trhů nových. Stát svoji úlohu v tržním hospodářství nemůže vidět jen v prodeji státního majetku. K tomu nepotřebuje vybírat daně od výrobních či obchodních podniků.

Ilustrací může být právě akce v Arbílu, kde sehrály podstatnou úlohu USA jako země s vůbec nejliberálnějším tržním hospodářstvím. Obě části akce – jak veletrh, tak konferenci – organizovala Irácko-americká obchodní a průmyslová komora. Americká armáda a velvyslanectví USA v Bagdádu pak učinily vše pro zajištění bezpečnosti – zástupci amerických obchodních a výrobních společností měli ozbrojenou ostrahu.

To ukazuje, že česká i slovenská vláda se ke svým plátcům daní musí chovat přátelštěji.

Myslíte si, že české nebo slovenské firmy vysloveně propásly příležitost?

To si nemyslím. Ale je za pět minut dvanáct.

Ve kterém oboru by se v iráckém Kurdistánu nebo obecně v Iráku ještě mohly uplatnit?

Československo bylo na Blízkém východě velmi významným dodavatelem již od dob první republiky. Ruku na srdce, i v době totality československé podniky v tomto regionu odvedly neuvěřitelný výkon. Jméno BRNO zná každý kurdský kluk, jméno ZETOR každý kurdský zemědělec, jméno SIGMA snad každá kurdská žena, která chodila pro vodu ke studni. Česko-slovenské podniky mají obrovské renomé jak u Kurdů, tak u iráckých Arabů.

Název Brno, který jsem zmínil, v Kurdistánu označuje pušku ze Zbrojovky Brno. Zbrojovka je slovo dlouhé a pro Kurdy těžce vyslovitelné, ale Brno zní tak, jako by to přímo bylo kurdské slovo. V jedné z nejznámějších kurdských balad, které vznikly po roce 1920, se říká: Dost yar e, Brno bra ye – „žena, kterou miluješ, je přítelkyně, ale Brno je vlastní bratr“.

Které státy měly na akci v Arbílu největí zastoupení?

Pochopitelně USA, irácký Kurdistán, arabské země, Turecko a Velká Británie.

Turecko je zajímavý případ: přece turečtí politici a armádní špičky stále dávají najevo, že existenci kurdské autonomie v Iráku vnímají jako velmi citlivý a spíše nepříjemný fakt. Jak je to s tureckými hospodářskými zájmy v oblasti?

Turci jen čas od času vydávají silácká prohlášení na adresu iráckých Kurdů, ale ve skutečnosti jsou velmi spokojení, že situace je taková, jaká je. Irácký Kurdistán, a vlastně celý Irák, je teď závislý na turecké ekonomice. Turci v Iráku vydělávají nejvíce ze všech států světa, tedy hned po USA, aniž by nějakým výrazným způsobem přispěli ke svržení Saddámova režimu. Turečtí, syrští a íránští Kurdové působí v hraničních oblastech iráckého Kurdistánu jako překupníci a podobně, ale závody a firmy tam patří Turkům. Výjimkou je společnost Toprak Holding, jejímž majitelem je turecký Kurd.

Kurdové v Iráku mají na svém území ropu, ale přitom nemají ani dost benzínu do aut a chybí jim nafta do tepelných elektráren. Jsou na Turecku závislí, aby mohli vůbec dýchat. Mám skoro strach, že irácký Kurdistán sice bude mít vlastní vlajku, parlament a prezidenta, ale že tímto tempem a touto ekonomickou cestou se z něho stane kolonie Turecka. Naše generace to zažila, když [nejvíce v 60.letech] vznikaly takzvaně nezávislé státy třeba v Africe, které ale ve skutečnosti nezávislé nikdy nebyly a dodnes nejsou.

Proto se také konala ta konference v Arbílu: aby irácký Kurdistán získal svoji hospodářskou nezávislost. USA a spojenecké země, mezi nimi tedy i Česká republika, musí svou odpovědnost v ekonomickém sektoru v Iráku brát vážně, jinak se tento region nikdy neuklidní – a bez stability nelze společnost vést k demokracii.

Jak známo, kurdská autonomie v Iráku je relativně velmi bezpečnou oblastí, kde se situace radikálně odlišuje od zbytku Iráku. Má, přesto, cestování a podnikání v iráckém Kurdistánu některé zvláštnosti, se kterými by cizinec třeba nepočítal?

Nesmíte odmítnout, když vám Kurd nabídne čaj nebo vás pozve na jídlo k sobě domů. Nesmíte za tím hledat jen obchodní záměr nebo zištný cíl. Pro Kurda je přátelství důležitější než vlastní obchod.

Co je naopak, vedle bezpečnosti, hlavním lákadlem pro podnikatele, kteří by chtěli proniknout do iráckého Kurdistánu?

Hlavním lákadlem je neporušitelný morální kodex Kurdů. Čestné slovo je pro Kurda nadevše.

Z iráckého Kurdistánu přicházejí zprávy o velkém stavebním boomu v kurdské autonomii, zejména ve městě Slémání (as-Sulajmáníja). Co vlastně umožnilo tento prudký rozvoj? Má rozpočet Regionální vlády Kurdistánu tak bohaté rezervy, nebo tato autonomní vláda dokáže přitáhnout silné investory ze zahraničí?

Ani jedno, ani druhé. Regionální vláda Kurdistánu dostává od centrální vlády v Bagdádu zhruba 13 % iráckého státního rozpočtu Jelikož samospráva v iráckém Kurdistánu de iure i de facto funguje tak, jak má fungovat státní správa v demokratické zemi, peníze se neztrácejí tak jako v Bagdádu. Vždyť před týdnem se dostala i do evropských masmédiích zpráva o tom, že z účtu ministerstva obrany v Bagdádu se ztratila jedna miliarda dolarů. Naproti tomu Kurdové vytvořili za velice krátkou dobu téměř všechny demokratické kontrolní mechanismy státu.

V současné době Kurdové jako regionální samospráva dávají přednost stavbě rodinných domů, bytů, hotelů atd. Tyto stavební projekty jsou zadávány prostřednictvím veřejných tendrů, kterých se můžou zúčastnit i české firmy. Jsou s dostatečným časovým předstihem uveřejněny mimo jiné na všech profesních webových stránkách na celém světě. V tom se tyto projekty opět liší od jiných, které spravuje centrální vláda v Bagdádu. České podniky mohou tyto tendry sledovat na webových stránkách Businessinfo.cz.

Nadějný je také rozvoj cestovního ruchu. Jenom v tomto roce, tj. dva roky po válce, irácký Kurdistán navštívilo asi 1 milion turistů. V roce 2006 se počítá s 1,5 milionem turistů. Jedná se zatím o vnitřní turismus, kdy do Kurdistánu jezdí iráčtí Arabové. Irácký Kurdistán je totiž nejkrásnější část Iráku. Velehory, vodopády, včely a motýly v Iráku neuvidíte jinde než v Kurdistánu. Přestože se sunnitští Arabové v Iráku aktivně účastnili desítky let trvající války proti Kurdům, Kurdové se k nim dnes chovají jako ke svým hostům.

I když zmiňujete kontrolní mechanismy ve státní správě, v posledním roce se objevilo několik kritických článků o korupci ve vládnoucích kruzích iráckého Kurdistánu. Ačkoli je zřejmé, že korupce bují všude na Blízkém východě, v kurdské autonomii se poukazuje na zvláštní kontrolu především rodiny Bárzání nad lukrativními odvětvími ekonomiky (obchod s ropou, připojování k internetu). Jsou tato obvinění pravdivá a mohou případně být překážkou v činnosti pro zahraniční podnikatele?

Toto jsou prosté lži, rozšířené úmyslně. Rodina Bárzání již více než 100 let bojuje se zbraní v ruce za čest, důstojnost, spravedlnost a rovnost. V roce 1946 Mustafá Bárzání, otec dnešního prezidenta [autonomního Regionu Kurdistán] Masúda Bárzáního, založil kurdskou stranu, kterou pojmenoval Demokratická strana Kurdistánu. Kolik lidí na Blízkém východě tehdy vůbec vědělo, co je to demokracie? Copak Egypt, Sýrie nebo Saúdská Arábie dnes mají demokratický režim?

Vedle Izraele dnes nejvíce profesních odborových organizací máte jen v iráckém Kurdistánu. Kurdové jsou si vědomi, že jedině demokracie je může vést ke svobodě.

Apropó, s ropou má v Iráku právo obchodovat jen centrální vláda, i když ta ropa je kurdská.

Závěrem dr. Yekta Uzunoğlu za svou firmu dodává:

Jsme schopni a ochotni v zájmu obou zemí pomáhat všem českým podnikům a podnikatelům při řešení jejich problémů jak zde v České republice, tak v iráckém Kurdistánu.

V iráckém Kurdistánu dnes na klíčových pozicích pracují desítky kurdských odborníků, kteří kdysi vystudovali zde v zemích českých či slovenských a kteří v sobě stále nosí hezké vzpomínky a pocit vděčnosti vůči Československu.

A přidává kontakt:
SinemCo International s.r.o.
Zelený pruh 95-97
140 00 Praha 4
telefon: 606 666 050
e-mail: amedo@seznam.cz