„Vláda měla na poli lidských práv velmi nedostatečnou úroveň a nadále se dopouštěla jejich závažného porušování. Vláda bránila v činnosti jakékoli organizované politické opozici. Protivládních demonstrací se konalo velmi málo. Mezi příklady trvalého porušování lidských práv patřilo mučení zadržených ve vazbě, špatné podmínky ve věznicích, libovolné zatýkání a omezování svobody, dlouhodobé zadržování bez soudu, po všech stránkách nespravedlivé soudy u vojenských tribunálů a porušování práva na soukromí. Vláda zásadně omezovala svobodu projevu a tisku. V zákoně není zakotvena svoboda shromažďování, kterou vláda omezovala. Vláda oficiálně nepovolila existenci nezávislých domácích sdružení pro lidská práva, nicméně během roku umožňovala pravidelné setkávání neregistrovaným skupinám na bázi občanské společnosti. … Problém představovalo násilí a společenská diskriminace vůči ženám. Vláda diskriminovala Kurdy, kterým bylo odebráno občanství [viz níže]. Potlačovala práva dělníků a v některých případech tolerovala zaměstnávání dětí.

…

[Umučený Kurd]
K politickým vraždám nedošlo, ale Syrský výbor pro lidská práva se sídlem v Londýně informoval o tom, že 10.srpna zemřel syrský Kurd [Chalíl Mustafá] na následky mučení poté, co byl zadržen syrskou vojenskou rozvědkou. Vláda neprošetřila úmrtí, ke kterým dříve docházelo u zadržených ve vazbě.

…

[Mučení]
V průběhu roku informoval Syrský výbor pro lidská práva o více případech mučení ve vězení a vazbě. Patřilo mezi ně zadržení dvou kurdských politiků, Marwána Osmána a Hasana Sáliha, kteří byli v prosinci 2002 zatčeni za pořádání demonstrace [viz níže]. Bývalí vězni a zadržení, stejně jako Syrský výbor pro lidská práva, podali zprávy o tom, že metody mučení zahrnovaly: elektrické šoky; vytrhávání nehtů; zarážení předmětů do konečníku; bití; zavěšování za strop a bití; násilné přepínání zad; uvazování končetin do rámu nebo kola a jejich bičování; uvazování do židle silně zahnuté dozadu, které vede k zadušení nebo zlomení páteře.

Nejvyšší pravděpodobnost mučení byla v případech, kdy došlo k zadržení na některé z mnoha stanic různých bezpečnostních služeb kdekoli v zemi, zejména v případech, kdy se vyšetřovatelé snažili vynutit si doznání nebo získat informace. … Během roku tak bylo nejméně 9 Kurdů uvězněno a ve vězení údajně vystaveno mučení.

…

[Zatýkání Kurdů]
V červnu 2003 bezpečnostní složky násilně potlačily manifestační shromáždění kurdských školáků a zatkly 8 dospělých, kteří děti doprovázeli. V prosinci 2002 úřady povolily demonstraci, kterou pořádala jedna kurdská politická strana, ale o 2 dny později byli dva z pořadatelů této demonstrace [Marwán Osmán a Hasan Sálih – viz výše] zatčeni. I na konci roku 2003 zůstávali ve vězení, kde byli údajně mučeni. Vrchní státní bezpečnostní soud je měl předvolat k procesu v lednu 2004. [Nakonec byli oba propuštěni v únoru 2004.]

…

[Menšiny ve vládě a parlamentu]
Ženy a příslušníci menšin – s výjimkou Židů a těch Kurdů, jimž bylo odebráno občanství [viz níže] – se mohli bez omezení zapojit do politického procesu. Ve vládním kabinetu byly 2 ministryně a z 250 poslanců parlamentu je 30 žen. Nebyly dostupné údaje o tom, jaké procento žen a příslušníků menšin se účastnilo voleb, ovšem podle zákona je v Sýrii volební účast povinná.

…

Vláda neposkytovala údaje o etnickém a náboženském složení poslanců parlamentu a ministrů. Přesto je jisté, že v parlamentu zasedali i kurdští, křesťanští, šíitští a drúzští poslanci.

…

[Politická práva]
Syrská ústava zaručuje stejná práva a rovné příležitosti všem občanům; přesto členství ve straně Baas nebo blízké příbuzenství s čelnými funkcionáři této strany či významnými činiteli státního aparátu může dopomáhat ke vzestupu v ekonomické, sociální a vzdělávací sféře … v armádě a bezpečnostních službách. V každé z těchto oblastí se projevoval určitý stupeň diskriminace proti Židům a těm Kurdům, kteří byli zbaveni občanství Sýrie [viz níže].

…

[Jazyk a kultura]
Vláda obecně dovolovala národnostním menšinám, aby organizovaly své folklórní, náboženské a kulturní aktivity. Podstatnou výjimkou zde byl postoj vlády ke kurdské menšině. Ačkoli vláda trvala na tom, že v Sýrii neexistuje žádná diskriminace kurdského obyvatelstva, vláda omezovala užívání a výuku kurdského jazyka. Rovněž platily restrikce na vydávání knih a tiskovin v kurdštině [viz výše], na kulturní činnost Kurdů a někdy také na oslavy kurdských svátků. Vláda přesto mlčky tolerovala dovoz a šíření materiálů v kurdštině, zejména na severovýchodě země, kde žije většina Kurdů v Sýrii.

Vrchní státní bezpečnostní soud vedl proces s některými Kurdy za to, že veřejně vyjádřili podporu větší kurdské autonomii nebo nezávislosti.

…

[Syrská specialita: Kurdové bez občanství]
Vláda sice přestala Kurdům odnímat občanství Sýrie (v rámci tohoto programu od 60.let ztratilo občanství asi 120 000 Kurdů v Sýrii), ani ho však neobnovila žádnému z těch Kurdů, kterým bylo občanství odňato v minulosti. Důsledkem je, že takto postižení lidé a jejich děti nemohou získat cestovní pas, žádný doklad totožnosti ani rodný list. Těmto Kurdům, jejichž počet dle údajů Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky dosahuje 200 000, zůstává odepřeno následující: vlastnictví půdy; práce lékaře nebo inženýra; zaměstnání kdekoli ve státním sektoru; ošetření a léčení ve státních nemocnicích; hlasování ve volbách; cestování ze země a do ní. Mají rovněž obtíže při zápisu svých dětí do školy a v některých případech při registraci sňatku.

V roce 2002 prezident Baššár al-Asad jako vůbec první prezident Sýrie za posledních 40 let navštívil syrskou provincii [Al-Hasaka] na severovýchodě země, kde žijí převážně Kurdové. Při návštěvě ocenil význam místního kulturního dědictví. Navzdory své deklarované ochotě jednat o problémech lidí, kteří přišli o občanství, nebylo v tomto směru do konce roku 2003 dosaženo žádného pokroku.“