– napsal 5.března americký generál Wesley Clark o válce v Iráku, která se tehdy blížila každým dnem …

Jakmile už dlouho očekávaná válka proti Iráku začne, nemusí trvat dlouho. Umírněně optimistický rozvrh by mohl vypadat následovně: souběžné nálety, povstání šíitů a manévry koaličních pozemních sil během prvního dne. Do čtvrtého dne by podstatná část spojeneckých pozemních jednotek měla stanout před Bagdádem. Do sedmého dne by hlavní město padlo. Ke čtrnáctému dni by byl poražen nejvýraznější organizovaný odpor, s výjimkou elementů izolovaných uvnitř města.

Pro televizní diváky na celém světě by se většina akčních scén mohla odbýt během půldruhého týdne: dlouhé kolony zaprášených obrněných vozidel budou postupovat stovky mil do nitra Iráku; odvážné letecké údery a noční operace zaměřené na neutralizaci letišť budou ukončeny; taktéž i nálety vedené s ohromující přesností skončí. Po několika krvavých přestřelkách budou následovat nekonečné pohledy na vzdávající se irácké vojáky. A pokud jde o zneškodňování posledních skrytých bašt odporu – to už nebude tolik vidět, i kdyby trvalo o pár dní déle.

Válka je však nejhůře předvídatelnou z lidských činností. Britští vojáci, když v zářných srpnových dnech roku 1914 rukovali na frontu, by si nedokázali představit nekonečné zákopové boje, které následovaly. A američtí vojíni v Koreji, nadšení rychlým zhroucením severokorejských jednotek po výsadku u Inčchonu, snili, jak doma oslaví Vánoce 1950 – jenže válka potom trvala další tři roky. A po ní přišel Vietnam …

Co by tedy mohlo protáhnout boje v Iráku? Pokud americké síly nebudou moci uskutečnit přesun přes Turecko, může to znamenat několik dní pohybu navíc. Je také možné, že na nás Saddámovy jednotky udeří v přípravných táborech v Kuvajtu předtím, než my zahájíme palbu. Saddám skutečně vlastní chemické a biologické zbraně a pokusí se je použít. Jestli nás zasáhne dříve, než se stihneme připravit … ano, raději máme být připraveni.

Rozsáhlé složky iráckého civilního obyvatelstva, Kurdové a šíité, se mohou stát Saddámovým terčem. Jsou zcela bez ochrany a pokud by na ně měl Saddám udeřit zbraněmi hromadného ničení, oběti by se mohly počítat na desítky tisíc, ne-li více. Pokud budeme dělat vše, co by zabránilo utrpení, může stejně být pozdě.

Saddám by se v zoufalství mohl upnout na větší města, zejména na Bagdád, a použít civilisty jako lidské štíty. Nejspíše se spolehne na své nejloajálnější jednotky. Pokud jejich vůle nebude zlomena a podaří se jim eliminovat jakékoli nepokoje a povstání uvnitř města, bude tak Saddám schopen zdržet náš postup o několik dní a dokonce i protáhnout pouliční souboje na další týden až dva týdny, protože naší snahou určitě bude minimalizovat oběti a utrpení civilních obyvatel.

Přesto si udělejme jasno: Saddám je izolován geograficky i diplomaticky. Fanatický všelidový odpor proti USA a jejich spojencům je vysoce nepravděpodobný, jak lze vyvozovat ze všech materiálů o irácké populaci. Jakmile začne válka, nebude žádné pomoci zvenčí. A dále, navzdory všeobecné hrozbě teroristických útoků budou USA se svými spojenci neúnavně tlačit na konfrontaci.

Z hlediska vojenských sil vychází tato válka naprosto výrazně v náš prospěch – a to je způsob, jakým si každá armáda přeje bojovat. Saddámova vojska dosahují jen poloviny schopností, jaké vykazovala k roku 1991, zatímco my máme průzkumná zařízení, komunikační technologie i nástroje k přesnému zaměřování úderů. Nikde nelze s americkou vojenskou technikou dosáhnout převahy nad nepřítelem lépe než v suchých a otevřených prostorách Blízkého východu. Stejně tak máme i vysokou úctu k dovednostem našich britských spojenců.

Podle umírněného odhadu můžeme být dvakrát až třikrát efektivnější než v roce 1991. Naše vojenské velení funguje špičkově a také jsme lépe než kdykoli v minulosti připraveni na „špinavé bitvy“ – nasazení chemických a biologických zbraní. Díky svému výcviku a technickému vybavení pro pouliční souboj – společně s určitou pomocí samotných Iráčanů – bychom měli být schopni rychle skoncovat s jakýmkoli „Stalingradem na Tigridu“.

Nesmíme však říkat hop, dokud nepřeskočíme. Má-li válka skončit teprve tehdy, jakmile dosáhneme jejího cíle – eliminace iráckých zbraní hromadného ničení – pak máme mluvit o několika týdnech a možná měsících navíc.

I při všech existujících zprávách nevíme přesně, kde se nacházejí všechny zbraně, jejich výrobny, technologické plány a za ně odpovídající vědci. To bude vyžadovat terénní vyšetřování, výslechy nepřátelských vojáků, studium zabavených dokumentů a množství odborníky prováděných průzkumů – vše poté, co utichnou boje.

Jestliže nás zajímá ukončení teroristické hrozby, pak si musíme uvědomit, že Irák je jen jedinou bitvou v rozsáhlejším tažení. Poté, co odstavíme Saddáma a nastolíme novou vládu, budeme se všichni muset zeptat: dostali jsme se svržením Saddáma blíže ke svému cíli? A co teď dál?

Co lze čekat v Iráku – srovnání s dřívějšími spojeneckými akcemi:

Válka v Zálivu 1991: 42 dní
Irácké jednotky se stáhly z Kuvajtu po kampani, která trvala 38 dní ve vzduchu a 4 dny na zemi.

Bosna 1995: 17 dní
Po srbském odmítnutí uznat nezávislost Slovinska, Chorvatska a Bosny došlo ke čtyřleté válce. Bombardování letectvem NATO skončilo, jakmile všechny válčící strany souhlasily, že zastaví všechny útočné operace v Sarajevu a že se zbaví těžkých zbraní.

Kosovo 1999: 78 dní
Bombardování letectvem NATO skončilo, jakmile srbské armádní a poicejní jednotky opustily oblast Kosova.

Afghánistán 2001: 76 dní
Soustavné bombardování, které v říjnu 2001 a trvalo dva a půl měsíce. Operace pod vedením USA pokračují, zatím poslední probíhají ve vesnicích jižně od měst Chóst a Gardéz.

Wesley Clark

Generál Wesley Clark byl vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě během let 1997 až 2000. Vedl jednotky NATO při jejich kampani v Kosovu. - Článek přeložil Petr Kubálek.