| Poslední vydání týdeníku Respekt (číslo 24 / 9.–15.6.2003) na straně 11 obsahuje interview s Vojtěchem Ceplem. Ten byl květnu jako člen Ústavního soudu České republiky pozván do Iráku, aby tam přispěl k práci odborné komise jako specialista na majetkové restituce. V krátkém, ale informativním rozhovoru s redaktorem Markem Švehlou hovoří mj. o nuceně arabizovaném iráckém městě Kirkúk (kurdsky též Karkúk): „Kurdové jsou organizovaní a vědí, že se nesmějí domáhat majetků živelně, dlouho se ale udržet nedají.“
Jak vypadá provizorní arbitráž sporů v praxi? Pětašedesátiletý profesor Cepl říká: „Strávil jsem hodiny vyjednávání o tom, co s úrodou, když se o statek vede spor. Kurd čeká, ale Arab zasel a vypěstoval. Podle staré zásady jsme řekli, že v takovém případě se úroda dělí napůl. Jestli to bude fungovat, nevím, ale všichni jásali.“
Za dozvuků invaze do Iráku a diskusí o její oprávněnosti český ústavní soudce Vojtěch Cepl upozorňuje: „Myslím, že se u nás málo psalo o hrůzách, které ten režim spáchal. Vůbec jsem nevěděl, že házeli lidi se zavázanýma rukama na náklaďáky se sklápěčkami a zaživa je sypali do jam, které pak zahrnuli. ... Režim byl skutečně na úrovni Stalina nebo Hitlera.“ A konečný postřeh k militarizaci irácké společnosti: „V Iráku najdete celé ročníky, které strávily většinu života v armádě. Když chytli dezertéra, uřezali mu uši. Neviděl jsem v životě tolik mužských s uřezanýma ušima.“
|
