Co potřebuje současný Irák

Autoři: Džalál Tálabání a Mas´úd Bárzání
Džalál Tálabání je generální tajemník Vlasteneckého svazu Kurdistánu.
Mas´úd Bárzání je prezident Demokratické strany Kurdistánu.

Arbíl, Irák

My Iráčané doufáme, že jednoho dne budeme moci slavit svůj Den nezávislosti podobný tomu, jaký nedávno oslavili Američané. V nejbližší budoucnosti nás však čeká úkol, jak osvobození proměnit v demokracii. To je cíl, o jaký budeme my Kurdové naplňovat se zvláštním úsilím poté, co jsme se dohodli na vstupu do irácké prozatímní vlády, která bude vytvořena v průběhu měsíce. Za tímto účelem budeme těsně spolupracovat se Spojenými státy na zajištění bezpečnosti, oživení ekonomiky a vybudování demokratické kultury.

Teror strany Baas nemá lidovou podporu

Náš cíl se může zdát příliš optimistický, když v některých oblastech Iráku americké a britské jednotky teprve bojují o nastolení pořádku a obnovení služeb. Celkový obraz však není tak temný, jak někteří tvrdí. Útoky na americké vojáky nejsou výrazem „odporu proti cizí okupaci“. Spíše se jedná o teroristické činy, jichž se dopouštějí zastánci strany Baas, pozůstatky režimu Saddáma Husajna. Tito lidé jsou v samotném Iráku natolik nenávidění, že se museli uchýlit k pomoci dobrovolníků ze zahraničí. Jen málo Iráčanů by pozvedlo zbraň za jejich věc.

Protože jim chybí lidová podpora, budou baasisté poraženi: tento proces může být jen urychlen, pokud zformujeme státní bezpečnostní sbor. To bude podstatný krok k tomu, jak udělat Irák bezpečnějším.

Rabování vychází z rozvratu hospodářství. Ten je nutno řešit komplexní reformou

Ovšem jiný bezpečnostní problém, rozsáhlé rabování, vyžaduje více než jen lepší policejní ostrahu. Rabování má své kořeny v ekonomických problémech. Irácké hospodářství je ve značném útlumu. Mzdy, které vyplácejí koaliční síly, často nepostačují na pokrytí základních potřeb. Vývoz ropy přinese pomoc, avšak to, co Irák potřebuje nejvíce, jsou zásadní ekonomické reformy k podpoře investic. Vítáme oznámení amerických činitelů z tohoto týdne, které hovoří o vytvoření nové irácké měny a restrukturalizaci centrální banky, jako dobrý začátek těchto reforem.

Skandální zadržování peněz z programu OSN, které byly určeny Kurdům

Jedním z jednoduchých způsobů ke zlepšení hospodářství v naší části Iráku – v Kurdistánu – by byla záruka, že Kurdové obdrží peníze, které jim byly vyhrazeny programem „ropa za potraviny“, který řídila Organizace spojených národů. Je skandální, že 4 miliardy dolarů určené Kurdům leží bez užitku v jedné francouzské bance na účtu, který kontroluje OSN. Důvodem zčásti jsou dřívější obstrukce Saddáma Husajna a zčásti současná nekompetentnost byrokratů v OSN. Zpoždění zaviněné OSN je zvláště frustrující kvůli pravidlům, jež vyžadují, aby tyto prostředky byly převedeny do obecného fondu pro rozvoj Iráku, pokud do konce října nebudou použity přímo. Opakovaně jsme koaliční síly žádali o záruky, že irácký Kurdistán o tyto peníze nepřijde. Zatím odpověď od koalice zůstává nejasná.

[Poznámka: Reakce OSN na tato obvinění je uvedena na konci textu.]

Musíme to říci jasně: nežádáme o štědré dotace z kapes amerických daňových poplatníků nebo od mezinárodního společenství. Žádáme jen o to, co nám právoplatně patří. Jakýkoli dojem, že Kurdové jako nejbližší spojenec USA v Iráku nedostávají, co jim náleží, odradí mnoho dalších Iráčanů, kteří si přejí spolupracovat s USA.

Zablokovat tyto prostředky také znamená ignorovat základní otázku spravedlnosti: dekády etnických čistek, jež vyhnaly z domovů téměř jeden milión lidí v iráckém Kurdistánu. Jen malý zlomek z peněz programu „ropa za potraviny“ by stačil k financování návratu tolika vyhnanců, stejně jako k zaplacení důstojného přestěhování Arabů, kteří převzali jejich půdu. Prozatím jsme dokázali odvrátit chaos, k jakému mohla vést hromadná snaha o návrat vystěhovaných rodin do starých domovů. Vyhnané Kurdy, Turkmeny a asyrské křesťany nabádáme k trpělivosti. Tato trpělivost ovšem není bez konce. V nejbližších měsících chceme v součinnosti s koaličními jednotkami najít spravedlivý a transparentní mechanismus, který by těmto lidem dovolil návrat domů.

I prostí Iráčané potřebují jasnou vizi své politické budoucnosti

Koaliční síly již přijaly důležité kroky k podpoře demokracie. Detailní hlediska celkové strategie však zůstávají nejasná. Iráčané při setkáních s americkými vojáky a úředníky poznali, že přišli demokratizovat společnost, ne ji ovládnout. Když s americkým okupačním správcem L. Paulem Bremerem III. pracujeme na vytvoření ústavodárných výborů, které by zahájily politický proces, je potřeba vytyčit jasnou cestu k celonárodním volbám a k ustavení reprezentativní vlády. Tak Iráčané získají určitou jistotu o své politické budoucnosti. Pozitivní událostí je konsensus ohledně dalšího stupně samosprávy v Iráku, k němuž hlavní irácké politické skupiny dokázaly dojít.

Nový Irák musí být federální

Rovněž klíčový význam k naplnění vize demokratického Iráku, kterou nastínil prezident Bush, je jeho i naše důvěra ve federální Irák. Příliš dlouho byl Irák držený pohromadě jen hrubou silou arabského nacionalistického režimu strany Baas. To už dále není možné. Irák byl stát vnucený lidem, kteří žili na jeho území; státem, jehož udržení stálo příliš mnoho životů. Nový Irák musí být jiný stát – stát demokraticky vytvořený, který odráží vůli svého lidu a který se přizpůsobuje jeho různorodosti. Z tohoto důvodu za podpory Spojených států požadujeme federální systém vládnutí. Federalismus v Iráku se pochopitelně bude lišit od toho v USA, ale základní princip zůstane stejný: bude to vyvážený systém vlády s rozsáhlou místní autonomií a se suverénním federálním centrem.

Demokracie bude v Iráku potřebovat nějaký čas na to, aby se ustálila. Déle než tři desetiletí trpěli Iráčané pod režimem, který prováděl genocidu včetně protikurdských kampaní Anfál z let 1987 a 1988, jež zemi poznamenaly masovými hroby a „zmizením“ statisíců lidí. Irák byl zemí, kde jen nejmenší náznak odporu mohl vést k rozsudku smrti, jak to zjistili Kurdové ve městě Halabdža.

Kurdská zkušenost s demokracií jako vzor pro celý Irák

První základy federalismu a demokracie pro Irák už byly položeny v iráckém Kurdistánu. Díky ochraně amerických a britských vzdušných sil, pro kterou poskytovalo zázemí Turecko, zažili Kurdové 12 let trvající, občas klopýtající, ale celkově úspěšný experiment samosprávy, pluralismu a otevřené společnosti. Bude-li pokračovat pomoc Spojených států a budeme-li my dále pracovat v prozatímní vládě Iráku, bude se moci jev známý jako kurdský experiment s demokracií stát vzorem pro celý Irák.

Reakce z Kanceláře generálního tajemníka OSN
na tvrzení Džalála Tálabáního a Mas´úda Bárzáního o blokování finančních prostředků z programu „ropa za potraviny“

14.července 2003

Džalál Tálabání a Mas´úd Bárzání v textu Co potřebuje současný Irák (New York Times z 9.července) tvrdí, že „4 miliardy dolarů určené Kurdům leží bez užitku“ na bankovním účtu kontrolovaném z OSN.

Ve skutečnosti byl k 22.květnu, když Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 1483, zůstatek na účtu pro nespecifické použití v oblasti spravované Kurdy pouze 1,6 miliardy dolarů.

Na základě uvedené rezoluce došlo ke sjednocení humanitárních účtů z programu OSN „ropa za potraviny“.

Na sjednoceném účtu pro humanitární pomoc v celém Iráku je zůstatek 2,9 miliardy dolarů. Priority pro vynaložení těchto prostředků jsou určeny konzultacemi s britsko-americkou koalicí a s iráckými zástupci.

Podle zmíněné rezoluce nyní za spravování účtu odpovídá koalice. Pánové Tálabání a Bárzání proto byli plně v právu, pokud „koaliční síly“ – nikoli OSN – „žádali o záruky“ na podíl z prostředků, který irácký Kurdistán obdrží.

Edward Mortimer
Ředitel komunikačního odboru
Kancelář generálního tajemníka
Organizace spojených národů
New York, 11.července 2003

Z angličtiny přeložil, mezititulky a internetovými odkazy doplnil Petr Kubálek.