Přinášíme zde seznam těchto členů v rozdělení podle konfesní a etnické příslušnosti (osobní profily jsou zpracovány podle deníku Washington Post a agentury Associated Press; jména byla revidována podle zdrojů Ministerstva zahraničí USA a kurdského deníku Chabát).

Šíitští Arabové

Wáil Abdullatíf. Soudce z Basry, kde byl 4.července zvolen za prozatímního guvernéra města.

Ajád Abdul´amír Alláwí. Lékař. Vůdce Irácké národní aliance, někdejšího exilového opozičního sdružení. V opozici je aktivní od 70.let. Později patřil mezi hlavní iniciátory spolupráce jednotlivých protirežimních skupin.

Muhammad Bahrul´ulúm. Liberální šíitský duchovní. V Londýně řídil islámskou charitativní nadaci Ahl al-bajt. V 90.letech zastupoval šíitské duchovní v nejužším vedení koordinované irácké opozice.

Ahmad ač-Čalabí. 58 let. Bývalý finančník. Vůdce Iráckého národního kongresu – širšího sdružení celkem 7 politických uskupení, které z Londýna vedlo exilovou opozici. Irák opustil ještě za raného mládí. Sám popírá, že byl měl ambice stanout v čele Iráku, ačkoli vlivné kruhy americké administrativy by ho rády v této pozici viděly. Mnoho kritiků však poukazuje na nevhodnost člověka, který většinu života strávil v zahraničí, pro takovou roli. Problematickou kapitolou je i obvinění z defraudace bankovního majetku v Jordánsku, kde byl ač-Čalabí roku 1992 v nepřítomnosti odsouzen k 22 letům vězení.

Ibráhím al-Džáfarí. Rodák z Karbalá, absolvent lékařské fakulty v Mósulu. Vůdce šíitské Strany islámské výzvy (Da´wa), součásti dřívější opozice. Tato strana vedla ozbrojený odpor proti Saddámu Husajnovi od 70.let do své porážky roku 1982. Podle vlastních údajů zahynulo při této kampani 77 000 jejích členů.

Abdul´azíz al-Hakím. Politický vůdce Nejvyšší rady pro islámskou revoluci v Íránu, hlavní strany šíitských muslimů v zemi. Ta měla základnu v Íránu. Ačkoli byla součástí širší opozice podporované USA a koordinované Iráckým národním kongresem, projevovala a dosud projevuje nesouhlas s vojenskou invazí do Iráku i s podílem Američanů na správě země.

Akíla al-Hášimí. Tato bakalářka práva a magistra moderních literatur se stala diplomatkou – pracovala pro OSN i irácké Ministerstvo zahraničí. Rovněž někdejší tlumočnice pro francouzštinu ve službách Saddámova vicepremiéra Tárika Azíze. Po pádu Husajnova režimu vedla iráckou delegaci na newyorské konferenci o rekonstrukci Iráku.

Radžá Habíb al-Chuzá´í. Ředitelka porodnice v jihoiráckém městě Díwáníja. Od konce 60.let do roku 1977 studovala a pracovala v Británii.

Abdulkarím al-Muhammadáwí. V průběhu 17 let v mokřadech na jihu Iráku organizoval partyzánské útoky proti Saddámově vládě a proslul jimi jako Kníže mokřadů. 6 let strávil ve vězení. Nyní je vůdcem skupiny Hizbulláh, kterou založil v jihoiráckém městě Amára.

Hamíd Madžíd al-Músá. Ekonom a specialista na těžbu ropy. V zahraničí pobýval v letech 1878 až 1983. Od roku 1983, kdy se stal generálním tajemníkem Irácké komunistické strany, žil v Iráku de facto v ilegalitě.

Muwaffak ar-Rubaj´í. Dlouhodobý aktivista v oblasti lidských práv. V Británii pracoval jako lékař – internista a neurolog; je členem Královského kolegia lékařů.

Abduzzahrá Osmán. Filozof a žurnalista z Basry, předseda tamější pobočky šíitské Strany islámské výzvy (Da´wa). Bývalý šéfredaktor několika novin a časopisů.

* * *

Sunnitští Arabové

Muhsin Abdulhamíd. Rodák z Karkúku. Generální tajemník Irácké islámské strany – kvůli podezřením z jejího obnovení byl v roce 1996 zadržen a vyšetřován. Profesor Bagdádské univerzity a autor více než 30 knih k exegezi Koránu.

Ahmad Šijá al-Barák. Koordinátor Sdružení pro lidská práva Babylón a předseda Irácké advokátní komory. Předák kmene Ál Bú Sultán. Od roku 1991 pracoval na iráckém Ministerstvu zahraničí při realizaci humanitárních programů OSN.

Nasír Kámil ač-Čádirčí. Právník a obchodník. Předseda Národní demokratické strany, dříve žijící v exilu. Pochází z kdysi přední rodiny iráckých obchodníků a pozemkových vlastníků – jeho otec Kámil ač-Čádirčí byl významným politikem až do baasistického převratu v roce 1968.

Ghází Miš´al Ádžil al-Jáwar. Stavební inženýr, narozený v Mósulu jako syn náčelníka vlivného kmene Šammar. Dříve žil saúdskoarabském Rijádu, kde byl viceprezidentem stavební firmy Hidžáb.

Adnán al-Páčačí. 80 let. Ministr zahraničí před baasistickým převratem roku 1968. Pochází z rodiny, která měla významné postavení v irácké politice a ekonomice. Do exilu odešel roku 1971, vrátil se v květnu 2003. Ještě únoru 2003 založil sekulárně orientované Nezávislé demokratické hnutí.

Samír Šákir Mahmúd as-Sumajdaí. Publicista ze západoiráckého města Hadísa. Podnikatel a zástupce klanu Sumajdaí. Dříve člen exilové opozice.

* * *

Kurdové (nábožensky vesměs sunnité)

Saláhuddín Muhammad Bahá´uddín. Rodák z města Halabdža, smutně proslulého chemickým masakrem jeho obyvatel z roku 1988. Generální tajemník Islámského svazu Kurdistánu od roku 1994, kdy bylo toto uskupení založeno. Autor několika knih v kurdštině i arabštině.

Mas´úd Bárzání. 56 let. Prezident Demokratické strany Kurdistánu, jedné ze dvou hlavních stran iráckých Kurdů – narodil se ve stejný den, kdy jeho otec Mustafá Bárzání tuto stranu založil. Po jeho smrti roku 1979 stanul v čele strany kvůli tomu, že zemřeli i dva jeho starší bratři jako očekávaní nástupci (nejstarší Ubajdulláh byl zavražděn Saddámovými agenty, Idrís podlehl infarktu). Další jeho bratři byli mezi 8000 příslušníky klanu Bárzání, které jednotky bagdádského režimu zmasakrovaly v roce 1983. V letech 1992 až 2003 byl de facto prezidentem provincií Haulér a Duhók jako části kurdské autonomie v Iráku, která byla po válce v Zálivu mimo kontrolu centrální vlády.

Dárá Núruddín. Člen Odvolacího soudu. Byl odsouzen ke dvěma rokům odnětí svobody poté, co rozhodl o protiústavnosti Saddámova dekretu umožňujícího konfiskace půdy bez náhrady. Ve věznici Abú Ghurajb na předměstí Bagdádu strávil 8 měsíců z celého trestu – propuštěn byl na základě Saddámovy všeobecné amnestie z října 2002.

Mahmúd Alí Osmán. Nezávislý kurdský politik. Dříve stál v čele hnutí Kurdský národní odpor. 90.léta strávil v Londýně

Džalál Tálabání. 59 let. Generální tajemník Vlasteneckého svazu Kurdistánu, jedné ze dvou hlavních stran iráckých Kurdů. Tu založil v roce 1975 po odchodu z Bárzáního Demokratické strany Kurdistánu, kde byl členem od roku 1949 a členem politbyra od roku 1953 (tj.od svých 19 let). V letech 1992 až 2003 byl de facto prezidentem provincie Slémání jako části kurdské autonomie v Iráku, která byla po válce v Zálivu mimo kontrolu bagdádské centrální vlády. Protože se narodil v provincii Karkúk, která zůstala mimo rámec kurdské autonomie a byla podrobována masivní arabizaci, jeho prioritou pravděpodobně bude návrat vyhnaných Kurdů a administrativní začlenění Karkúku do iráckého Kurdistánu.

* * *

Zastoupení Turkmenů

Sóngúl Habíb Umar Čápúk (Söngül Çapuk). Inženýrka a učitelka, narozená v Karkúku. Reprezentuje turkmenskou komunitu v Iráku. Současně je předsedkyní Organizace iráckých žen.

* * *

Zastoupení křesťanů

Jónádam Júsuf Kanná. Generální tajemník Asyrského demokratického hnutí (Zówá) a aktivní člen společenství asyrských a chaldejských křesťanů. Do opozice proti Saddámovi se zapojil v roce 1979. V 90.letech, když autonomní irácký Kurdistán získal faktickou nezávislost na bagdádském režimu, zastával ve vládě jeho severní části funkci ministra stavebnictví a později ministra energetiky.