Faktická občanská válka mezi ozbrojenými složkami této strany a tureckou armádou trvala od roku 1984 až do roku 1999, kdy byl vůdce PKK Abdullah Öcalan zadržen a odsouzen. Od té doby ale, proti očekáváním turecké vlády, boje neustaly, byť pokračují s podstatně zmenšenou intenzitou. Současnou vládou prosazená amnestie následuje podobné projekty z minulosti, je však zatím nejrozsáhlejší. Vláda i armáda od něj zejména očekávají, že polovina z předpokládaných 4500 až 5000 bojovníků PKK, kteří mají základny v iráckém Kurdistánu, složí zbraně a navrátí se do Turecka. Tam mohou počítat s částečnou nebo úplnou beztrestností.

Varianty amnestie
Amnestie má zohledňovat tři kritéria: dobrovolnou kapitulaci, míru zapojení toho kterého člena do činnosti PKK a ochotu podat u výpovědi informace o strukturách a fungování bývalé PKK.

Kdo se nikdy nepodílel na násilných akcích PKK a dobrovolně se vzdá tureckým bezpečnostním složkám, má mít zaručenu úplnou beztrestnost.

Kdo se podílel na násilných akcích PKK a dobrovolně se vzdá tureckým bezpečnostním složkám, může počítat se sníženým trestem vězení. Podmínkou však je, aby armádě či státnímu zástupci poskytl informace významné pro celkovou pacifikaci bývalé PKK.

V těchto případech budou někdejší povstalci souzeni, ale trest odnětí svobody jim bude snížen dle následujícího klíče:
místo trestu smrti (nyní vynášeného, kvůli úsilí Turecka o evropskou integraci, jen formálně) – 12 let vězení;
místo doživotního žaláře – 9 let vězení;
u ostatních trestů odnětí svobody – zkrácení na jednu pětinu původní délky.

Kdo se podílel na násilných akcích PKK a dobrovolně se vzdá, ale na informační spolupráci přistoupí až po svém odsouzení, budou redukce takové:
místo trestu smrti – 22 let vězení;
místo doživotního žaláře – 19 let vězení;
u ostatních trestů odnětí svobody – zkrácení na jednu polovinu původní délky.

Kdo se nevzdá dobrovolně, avšak i po svém zadržení tureckými bezpečnostními složkami bude ochoten poskytnout zevrubné informace o strukturách bývalé PKK, rovněž může očekávat jisté snížení trestu.
Trest odnětí svobody bude snížen dle následujícího klíče:
člen PKK se rozhodne vypovídat v průběhu soudního líčení – určeno paušálně 16 let vězení;
člen PKK se rozhodne vypovídat až poté, co byl odsouzen – zkrácení trestu na jednu třetinu původní délky.

Na amnestii nemá nárok nikdo z členů vedení bývalé PKK, ačkoli zákon neupřesňuje, jak širokého vedení se tato formulace týká. Nejužší vedení strany KADEK, tedy dědičky PKK, již nový zákon odsoudilo. Vyzvalo své kádry, aby složily zbraně teprve s vyhlášením úplné a bezpodmínečné amnestie.

Turecká média v posledních dvou týdnech přinesla zprávy o tom, že USA a Norsko – či případně další skandinávské země – se chystají vyplnit tuto mezeru v amnestii tím, že by vůdcům PKK poskytly azyl. Diplomatická místa zastupující dotyčné země taková tvrzení odmítla a stejně se vyslovily i turecké vládní kruhy. Ty zdůrazňují, že bývalá PKK a nynější KADEK figurují na oficiálním seznamu teroristických organizací v USA i EU. Současně Turecko doufá, že USA jako dominantní síla v Iráku potlačí základny PKK na území iráckého Kurdistánu. Ve středu 6.8. tyto naděje znovu připomněl turecký ministr vnitra Abdulkadır Aksu.

Příprava zákona vyvolala v Turecku širokou společenskou debatu. O její rozšíření i na špičky PKK se vyslovovaly strany a sdružení hájící urovnání kurdských problémů v Turecku. Jakoukoli amnestii naopak odmítaly skupiny pozůstalých po asi 10 000 vojácích turecké armády, kteří v bojích s PKK zahynuli.

Provádění amnestie
V očekávání členů a spolupracovníků PKK, kteří sejdou ze svých horských úkrytů a požádají o uplatnění amnestie, jsou připravena zvláštní záchytná zařízení. ¨Ta byla podle sdělení listu Turkish Daily News ze 7.srpna nedávno k tomuto účelu rekonstruována. Tři tábory se nacházejí u východoanatolských měst Van, Silopi a Kırklareli, čtvrtý pak na blíže neurčeném místě ve střední Anatolii. V areálech bývalí povstalci dostanou ošacení, stravu a zdravotní péči. Současně je tam pověřenci bezpečnostních složek spolu se státními zástupci podrobí šetřením a výslechům. Podle jejich výsledků pak žadatelé buď budou propuštěni, nebo poputují k soudu.

Dosavadní výsledky
Podle vydání Turkish Daily News ze 7.srpna již během prvního dne amnestie přešli dva partyzáni z bývalé PKK iráckou hranici, aby v Turecku požádali o uplatnění nového zákona. Jak polooficiální turecká tisková agentura Anadolu informovala tentýž týden, žadatelů o amnestii bylo k pátku 8.8., tedy pouhé 3 dny od rozběhnutí plánu, evidováno celkem 599. Jak agentura sdělila, z tohoto úhrnu pocházelo 482 žádostí od již dříve uvězněných či zadržovaných ve vazbě, zatímco 117 byl počet partyzánů, kteří se v primárním smyslu zákona dobrovolně vzdali.

Od obou mediálních sdělení se liší oficiální vyjádření turecké armády. Místonáčelník jejího generálního štábu Yaşar Büyükanıt na tiskové konferenci v neděli 10.8. tureckým žurnalistům řekl: „Nezajímají nás žádosti od těch, kteří už jsou ve vězení. Co nás zajímá jsou teroristé ukrývající se v horách. Od těch jsme dostali 14 žádostí.“ Podle stejného činitele totiž celkový počet žadatelů na konci prvního týdne platnosti amnestie dosáhl 920, z nichž pouze 14 představovalo příchody z bojového terénu. Jak Büyükanit upřesnil, z oněch 14 členů či spolupracovníků bývalé PKK, kteří se čerstvě vzdali, bylo již 5 propuštěno. Podle jeho údajů se jen jediný ze 14 kapitulujících vracel ze základen PKK mimo turecké území.

Vyhlídky na další kapitulace Hikmet Tan, guvernér provincie Van, v níž se jedno ze záchytných zařízení nachází, na území této provincie očekává kapitulaci 250 až 300 osob. Snad ještě vyšší jsou očekávání velitelů armády a četnictva, kteří znají oblast Van jako jednu z bašt PKK. Toto území jí dlouho zůstávalo kvůli členitému horskému terénu i kvůli dlouhé souvislé hranici s Íránem a Irákem. V obou státech sousedících s Tureckem dříve členové PKK hledali útočiště. Splní-li se předpoklady turecké vlády a armády, vrátí se z iráckého teritoria – nejspíše přes zavedený hraniční přechod Silopi – až 2500 osob.

Podle Turkish Daily News z 12.srpna by se do Turecka mělo současně vrátit asi 1 000 Kurdů pocházejících z jeho území, kteří však v poslední době žili v uprchlickém táboře u města Machmúr v iráckém Kurdistánu. Jak turecký tisk naznačuje, tito lidé zřejmě uprchli z Turecka ve strachu, že budou – ať už křivě či opodstatněně – obviněni z podpory PKK. Dle resocializačního zákona by takové osoby mohly počítat s úplnou beztrestností.

Zvěsti o této skupině uprchlíků však 12.srpna zcela popřel Kurdský národní kongres (Kongra netêwiya Kurdistan – KNK), který je velmi blízký bývalé PKK. Již citovaný armádní činitel Yaşar Büyükanıt prohlásil, že nemůže nijak potvrdit zprávy tureckých médií o tom, že v provincii Şırnak na kurdském jihovýchodě Turecka se shromažďují početné skupiny bývalých povstalců, aby se hromadně vzdali.

Büyükanıt odhadl dobu, během níž se viditelněji ukáže efektivita celé amnestie, asi na měsíc. Řekl: „Velmi důkladně sledujeme vývoj kolem tohoto zákona. Prozatím ale nemáme dostatečné informace, které by nám umožňovaly nějaké hodnocení.“

K možnostem turecké vojenské přítomnosti v iráckém Kurdistánu se Büyükanıt vyjádřil tak, že bude vázána na tamější přítomnost bývalé PKK. Jestliže bude PKK ze severního Iráku eliminována, není podle jeho slov žádný důvod, aby tam turecké jednotky setrvávaly.