Etnicko-náboženské proporce ve složení vlády přesně kopírují profil Správní rady Iráku, jež tuto vládu sestavila. V obou orgánech je 13 šíitských a 5 sunnitských Arabů. Kurdové jsou reprezentováni 5 křesly, Turkmeni a Asyřané mají po jednom zástupci.

V nové vládě je jediná ministryně (zatímco ve Správní radě Iráku pracují 3 ženy) – kurdská politička Nasrín Barwárí, zodpovědná za veřejné práce. Stala se tak historicky první ministryní v Iráku. (Jedinou členkou svržené irácké špičky byla Hudá Ammáš, zasedající v Radě revolučního velení a ve Výboru národního vedení strany Bás (Obroda). Zodpovídala za program vývoje biologických zbraní. )

Kabinet má i jednoho člena hovořícího česky – je jím nový ministr kultury Mufíd al-Džazáirí, absolvent žurnalistiky na Univerzitě Karlově. Ze strategických rezortů chybí ministerstvo obrany, které Koaliční dočasná správa Iráku zrušila. Nová, reformovaná armáda se buduje. Vymezení kompetencí jednotlivých ministerstev se jinak převážně drží bývalé vládní struktury v Iráku, obvyklé též ve většině arabských zemí (např.samostatná ministerstva pro nižší a vyšší školství). Oproti nim schází v novém bagdádském kabinetu ještě ministerstvo informací (rovněž zrušené Koaliční dočasnou správa Iráku – šlo o orgán propagandy a kontroly médií) a ministerstvo náboženských nadací.

Kromě již obligátní nedůvěry arabských médií a politických špiček k přechodným orgánům v Iráku se na novou vládu snesla selektivní kritika i ze západní strany: deník Wall Street Journal dnes vyslovil rozpaky nad tím, že ministrem pro ropné hospodářství se stal „málo známý naftový inženýr“ Ibráhím Muhammad Bahrul-ulúm. Ten je synem umírněného šíitského klerika, jenž patří mezi členy Správní rady v Iráku. Podle deníku „řada analytiků i iráckých činitelů očekávala, že do funkce bude jmenován Sámir al-Gadbán – zkušený technokrat z ministerstva ropného hospodářství, jehož okupační mocnosti před časem pověřily dočasným vedením ministerstva.“ Americký deník upozorňuje, že tento personální krok „může zkomplikovat Spojenými státy vedené snahy o znovuoživení iráckého ropného sektoru“. Důvodem je fakt, že „američtí poradci v Bagdádu a zaměstnanci firmy Halliburton, kterou Pentagon postavil do role vůdčího smluvního partnera pro iráckou ropu, si již s Gadbánem vybudovali pevné vztahy“.

* * * * * * * * *

Seznam členů prozatímní vlády Iráku

Šíitští Arabové
Vnitro: Núrí al-Badrán
Obchod: Alí Abdul-amír Alláwí
Ropné hospodářství: Ibráhím Muhammad Bahrul-ulúm
Práce a sociální věci: Sámí Izára Ál Mádžún
Zemědělství: Abdul-amír Abbúd Rahíma
Zdravotnictví: Chudajr Abbás
Základní a střední školství: Alá-uddín Abdussáhib al-Alwán
Mládež a tělovýchova: Alí Fáik al-Gadbán
Kultura: Mufíd Muhammad Džawád al-Džazáirí
Komunikace: Hajdar al-Ibádí
Plánování: Mahdí al-Háfiz
Věda a technika: Rašád Mandán Omar
Přistěhovalectví a uprchlíci: Muhammad Džásim Chudajr

Sunnitští Arabové
Finance: Kámil Mubdir al-Gajlání
Vysoké školství: Zijád Abdurrazzák Muhammad Aswad
Spravedlnost: Hišám Abdurrahmán ač-Čalabí
Lidská práva: Abdulbásit Turkí
Energetika (elektrifikace): Ajham as-Sámarráí

Kurdové (z náboženského hlediska sunnité)
Zahraničí: Hóšjár Mahmúd Muhammad Zébárí
Průmysl a nerostné zdroje: Muhammad Taufík Rahím
Životní prostředí: Abdurrahmán Siddík Karím
Vodní zdroje: Abdullatíf Rašíd
Veřejné práce: Nasrín Mustafá Siddík Barwárí

Turkmeni (z náboženského hlediska šíité)
Stavebnictví a bytový fond: Baján Bákir Sólág (Beyan Bakır Solağ)

Křesťanští Asyřané
Doprava: Behnám Zijá Pólos

(Zdroj: arabský deník Aš-Šark al-ausat)