Důvěryhodný irácký žurnalista již 9.dubna, kdy padl Bagdád, poukazoval na nejednotnost v řadách Saddámových příbuzných, mezi nimiž má bývalý diktátor rozhodující opory, ale také řadu nepřátel.

Kdo je „zrádce“: Manželka? Kurdové? Írán?
K Saddámovu venkovskému úkrytu, ležícímu v oblasti ad-Dúr asi 15 km jižně od města Tikrít, však mohly poodhalit stopy i další zdroje. Britský list Independent dnes vyslovil domněnku, že onou „blízkou osobou“, která poskytla rozhodující informace, možná byla Saddámova druhá manželka Samíra Šáhbandar, nyní žijící v Libanonu. Shodou okolností vydání Sunday Times z neděle 14.prosince, které vyšlo ještě před zveřejněním informace o Saddámově zadržení, přineslo zprávu, že Saddám byl s manželkou v pravidelném kontaktu – prý si každý týden telefonovali. „Pokud mi něco nemůže do telefonu říct podrobně, stejně vím, že do dvou až tří dnů dostanu dopis, kde mi vše vysvětlí,“ řekla Samíra Šáhbandar reportérovi britského listu Sunday Times.

Britský deník Financial Times upozorňuje, že prvotní informace ukazovaly i podíl kurdských složek na vypátrání Saddáma. Ze Saúdské Arábie financované arabské listy Al-Hajá a Aš-Šark al-ausat – oba vycházející v Londýně – dokonce naznačují, že do věci mohla být zapojena íránská zpravodajská služba.

Saddám a Kurdové
Kurdové v Iráku i v západní emigraci oslavují zprávu o dopadení muže, jehož genocida připravila o život stovky tisíc kurdských civilistů v Iráku. Projevy radosti se objevovaly ve většině iráckých měst, hlavně v Kurdistánu, ve městě an-Nadžaf a nejvýrazněji pak v bagdádské šíitské čtvrti Madínat as-Sadr. Naproti tomu katarská televize Al-Džazíra i americké noviny New York Times citovaly zástupce veřejnosti v sousedních arabských zemích, kteří nadále vyjadřovali sympatie k Saddámovi.

Právě opakovaný brutální postup svrženého režimu proti Kurdům by měl být jedním z hlavních témat chystaného soudního procesu se Saddámem Husajnem. Saddámovo vyjádření k některým z nejtemnějších stránek jeho vlastní i celonárodní minulosti se pokusili získat čtyři současní iráčtí představitelé, kteří ho navštívili v zajetí. Když byl dotázán na chemický útok proti kurdskému městu Halabdža, trval Saddám – stejně jako ve svých dřívějších oficiálních prohlášeních – na tom, že za masakrem 5 000 kurdských civilistů v roce 1988 nestál jeho režim, nýbrž Írán. A co masové hroby desítek tisíc dalších Iráčanů? Na to Saddám Husajn řekl: „Běžte se zeptat jejich příbuzných. Byli to buď zloději, nebo dezertéři, co utekli z války v Íránu nebo v Kuvajtu.“

Jedním ze členů neobvyklé delegace byl Ahmad ač-Čalabí z dočasné irácké Správní rady, který o Saddámovi řekl: „Neprojevil ani náznak pokání. Ukázal se jako absolutní narcista, neschopný lítosti nebo soucitu s jinými lidmi.“