Kurdští poslanci, z nichž nejznámější je politička Leyla Zana, byli v prosinci 1994 odsouzeni k 15 letům vězení za údajnou podporu extremistické Strany pracujících Kurdistánu (PKK). Zana a její kolegové Hatip Dicle, Orhan Doğan a Selim Sadak jsou dosud v žaláři.

Evropský soud pro lidská práva v červenci 2001 označil původní soudní proces s kurdskými politiky za nespravedlivý (téměř všichni svědkové později prohlásili, že jejich výpovědi byly vynucovány násilím) a vyžádal si jeho revizi. K té mohlo dojít až po odpovídající změně tureckého zákona v srpnu 2002. Nové přelíčení probíhá v současné době za zájmu politiků Evropské unie, pro něž bude práce soudu hrát velkou roli při rozhodování o případném členství Turecka v Unii. Jak ale řekl nejmenovaný poslanec Evropského parlamentu, jehož cituje deník Turkish Daily News, nynější proces se podle jeho pozorování v ničem neliší od původního.

Paradoxem je, že soudní proces je znovu veden před státním bezpečnostním soudem (DGM – Devlet Güvenlik Mahkemesi). Existence tohoto typu soudů je předmětem mezinárodních rozpaků a patří mezi překážky turecké kandidatury do Evropské unie. Jak uvádí zpráva Ministerstva zahraničí USA o stavu lidských práv v Turecku, státní bezpečnostní soudy v Turecké republice většinou projednávají politicky zabarvené případy. Státní zástupce u těchto tribunálů má zřetelně větší pravomoci než obhájce.