Ve městě Karkúk, které je střediskem těžby ropy, žilo v roce 1957 podle tehdejšího sčítání lidu 48% Kurdů, 28% Arabů, 21% Turkmenů a menší podíl křesťanských Asyřanů a Chaldejců. Zejména po roce 1974 však irácký režim vystupňoval vyhánění nearabských obyvatel z oblasti a dosídlování Arabů.

Po pádu režimu Saddáma Husajna v Karkúku rovněž došlo k několika násilným střetům mezi Turkmeny a Kurdy. Fronta iráckých Turkmenů, která je hlavní platformou této irácké etnické skupiny, odmítá kurdský požadavek na ustavení federativního státu v Iráku a na začlenění Karkúku pod kurdskou kontrolu. Agentura Anadolu informovala, že zástupce Fronty iráckých Turkmenů Saadettin Ergeç v pondělí 10.května na návštěvě Ankary požádal Turecko o podporu v kampani za zakotvení role Turkmenů jako „jednoho z hlavních elementů v Iráku“ – vedle Arabů a Kurdů – v budoucí irácké ústavě.

Etnické napětí činí z Karkúku mimořádně atraktivní cíl pro teroristické síly. Ty zde navíc zúročují svou zlobu vůči iráckým Kurdům za to, že jich většina podporovala svržení Saddáma Husajna. V průzkumu veřejného mínění, který kurdský týdeník Haulátí provedl v únoru 2003 ve městě Slémání, se 72% dotázaných vyslovilo pro americko-britskou vojenskou akci v Iráku.