Hnutí za referendum pro Kurdistán sebralo dle vlastních údajů 2,2 milionu podpisů od plnoletých obyvatel iráckého Kurdistánu. Ti žádají, aby se uspořádalo všelidové hlasování o možnosti úplného osamostatnění Kurdů na nynějším území Iráku, kde podle odhadů žije celkem 4,5 milionu Kurdů. Jak ale sdělil Míráudalí v rozhovoru pro naše stránky, „petici lze předat jen tehdy, pokud za ní stojí některý členský stát OSN“. Z dopisu pro šéfa britské diplomacie vyplývá, že kurdští aktivisté od něj očekávají pomoc při zprostředkování petice „generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi, … předsedovi Valného shromáždění [OSN] Julianu Robertu Hunteovi a … [rotačnímu] předsedovi Rady bezpečnosti OSN“.

Pod odpovědí na Míráudalího dopis je podepsán Jonathan Aves z iráckého odboru britského ministerstva zahraničí. V dopise datovaném 31.srpna 2004 uvádí, že podle oficiálního britského stanoviska „by měla být zachována územní jednota Iráku, nicméně v rámci jednotného Iráku má své místo federativní uspořádání“. Jak ale dodává, „rozhodnutí o jakékoli federální struktuře v Iráku přísluší Přechodnému národnímu shromáždění“, které „bude zvoleno v lednu 2005“. Aves podotýká, že v rámci pozitivního britského přístupu byl zřízen „britský konzulát (British Office) v Karkúku, který vede generální konzul pro severní Irák Noel Guckian“. Závěrem dopisu vyjadřuje britský diplomat naději, „že pan Guckian bude udržovat vynikající styky, které jsme si v regionu vybudovali“.

Podle Míráudalího dopisu se v srpnu uskutečnilo v Kolíně nad Rýnem setkání zástupců Hnutí za referendum pro Kurdistán, kde bylo „jednomyslně přijato rozhodnutí předat [shromážděné petiční] podpisy OSN“.