Na problémy v Sáré a dalších 31 křesťanských vesnicích v tureckém Kurdistánu upozornil otevřený dopis, který institucím Evropské unie v únoru 2002 adresovalo Asyrsko-chaldejsko-syrské sdružení (Assyrian-Chaldean-Syriac Association) ve Švédsku. V dopise se uvádí, že „v roce 1996 byli Asyřané vyhnáni ze své vesnice Sáré (turecky Sari). Od té doby její obyvatelé žádali u všech instancí včetně tureckého prezidenta o navrácení svých majetků, ale bezvýsledně.“

Syrští křesťané, turecky nazývaní Süryani, jsou příslušníci starobylé Syrské ortodoxní církve, z nichž část dosud hovoří aramejsky – jazykem Ježíše Krista. Žijí však obklopeni kurdskou většinou, takže jsou někdy mylně považováni za „křesťanské Kurdy“. V minulosti představovali rolnické obyvatelstvo podrobené kurdským kmenům, v některých oblastech (Hakárí, Túr Ábdín) však byli rovnocennými politickými a vojenskými soupeři Kurdů. Za první světové války postihl Süryani podobný osud jako Armény, některá místa (vesnice Ejn Vardó – turecky Ayinvert) se však pojí s jejich úspěšným odporem. K hromadné emigraci syrských křesťanů z Turecka došlo v 80.letech během konfliktu mezi kurdskou extrémní stranou PKK a „vesnickými gardami“ (köy korucuları), jejichž zřízení zneužívali tradiční kmenoví náčelníci k zabírání půdy v křesťanských vesnicích. Další organizací, která syrské křesťany v jihovýchodním Turecku terorizovala, byl vládou tolerovaný turecko-kurdský islamistický Hizbulláh. Z Turecké republiky odešly do západní Evropy tisíce Süryani. Počet těch, kteří zůstali, se udává mezi 2000 a 25 000.