| Ibráhím al-Džáfarí, který je nejvážnějším kandidátem na post předsedy nové irácké vlády, je na návštěvě iráckého Kurdistánu. Zatímco včera ho v letovisku Saláhaddín přijal Masúd Bárzání, dnes s ním ve městě Slémání hovořil jiný kurdský předák Džalál Tálabání. Tomu už několik představitelů irácké politické scény v uplynulých dnech vyslovilo podporu jakožto kandidátovi na funkci prezidenta Irácké republiky.
Ibráhím al-Džáfarí je předsedou Strany islámské výzvy, jedné z hlavních složek Sjednocené irácké koalice, která z lednových parlamentních voleb v Iráku vyšla jako jasný vítěz. Z celkových 275 poslanců iráckého Národního shromáždění bude plných 140 reprezentovat tuto koalici, která se obvykle označuje za šíitskou. Vedle náboženských stran k ní však patřil například i sekulární Irácký národní kongres. Důkazem její širší přijatelnosti je fakt, že tato „šíitská“ koalice dostala nejvíce hlasů i v Tikrítu – rodném městě bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna, které obývají převážně sunnitští Arabové.
Vláda bez Kurdů těžko projde
Jediným teoretickým protikandidátem al-Džáfarího je dosavadní předseda irácké vlády Ajád Alláví, který už povolební jednání v Kurdistánu vedl před dvěma týdny.
Sjednocená kandidátka Kurdistánu, která v iráckých volbách skončila druhá, se tak stává klíčovým spojencem pro zvolení prezidenta i premiéra Iráku. Prozatímní ústava země totiž vyžaduje, aby vrcholní ústavní činitelé byli v parlamentu zvoleni dvěma třetinami hlasů, což znamená podporu alespoň 183 poslanců.
Čtyři kurdské priority
Ještě v neděli 27.února řekl Džalál Tálabání k otázce příštího předsedy vlády: „Dosud jsme se nerozhodli, pro kterého z kandidátů na post předsedy vlády budeme hlasovat. Domnívám se, že lid Kurdistánu chce podpořit politický program, nikoli konkrétní osoby.“ Podle předchozích Tálabáního vyjádření budou kurdští představitelé primárně jednat o čtyřech prioritách. Těmi jsou:
1. federativní uspořádání Iráku;
2. zahrnutí Karkúku a všech dalších oblastí Iráku, kde většinu obyvatel tvoří (nebo před etnickými čistkami tvořili) Kurdové, do kurdské části budoucí federace;
3. kurdský nárok na takové příjmy z irácké ropy, které budou proporcionálně odpovídat zastoupení Kurdů v populaci Iráku;
4. konečné uznání kurdských ozbrojených jednotek péšmarga jako pravidelné součásti irácké armády v Kurdistánu.
Tálabání však v rozhovoru pro Rádio Svobodný Irák popřel, že by nesplnění některého z těchto základních čtyř kurdských požadavků nutně znamenalo, že by od své kandidatury na prezidenta odstoupil. Pravděpodobný budoucí premiér al-Džáfarí na tiskové konferenci v Bagdádu v neděli 27.února k řešení sporu o Karkúk uvedl: „Nemáme žádné šablony, na kterých bychom fanaticky lpěli.“
|
