Dialekty kurdštiny - na kliknuti detail

Jak známo, místo kurdštiny v systému indoevropských jazyků je mezi jazyky severozápadní skupiny íránské větve. Podle badatele Izadyho je její přibližný poměr k největšímu íránskému jazyku - novoperštině (z hlediska vzájemné srozumitelnosti) asi takový jako mezi němčinou a dánštinou. Problém je samozřejmě spletitější. Tvary základních číslovek se v kurdštině a perštině téměř neliší. Jinak se indoevropský charakter lexika novoperštiny většinou ilustruje na příkladě tzv. základových slov, což mohou být názvy rodinných příslušníků jako otec - pedar - a matka - mádar. V kurdštině-kurmándží je pro rodiče zcela odlišné označení - pro otce báv (bav) a pro matku dáj (day). To nejspíše ukazuje k předindoevropskému slovníkovému substrátu.

Dosti typickým rysem kurdštiny je její velká nářeční rozrůzněnost. Má-li nám pomoci jiná analogie s evropskými jazyky, pak přední světový odborník na kurdskou filologii, Nizozemec Philip Kreyenbroek, přirovnává vzdálenost obou hlavních kurdských dialektů - kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) - s rozdílem mezi němčinou a angličtinou. Pro představu Slovanů je vzájemná srozumitelnost těchto dvou hlavních dialektů srovnatelná snad s poměrem některého západoslovanského a východoslovanského jazyka. Proto záleží především na jazykové zkušenosti konkrétních mluvčích, do jaké míry rozumí druhému dialektu.

Vývoj jazykové různosti
Tato situace je výsledkem zcela určitých historických okolností. Podle koncepce Mehrdada Izadyho až do 11.století mezi Kurdy dominovala skupina dialektů, kterou označuje jako pahlawání (pehlewanî). Její mluvčí převažovali souvisle po území celého Kurdistánu. Představovali převážně usedlý zemědělský živel vyznávající původní soubor předislámských náboženských představ. V 11.století kurdským územím procházela mohutná migrační vlna středoasijských Turků, která pokračovala do Anatolie. Část Turků se ale usadila v prolukách mezi kurdským osídlením, a mnohdy tak docházelo k oboustranné asimilaci. Tehdy se také začalo šířeji islamizovat "vnitrozemí" Kurdistánu. Za zvýrazněním muslimského elementu stál ovšem jiný činitel, a to skupiny kurdských pastevců dobytka, kteří již v minulosti přijali islám a hovořili společným základem dialektů kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî). Ze svých původních sídlišť na dnešním turecko-iráckém pomezí byli tureckou migrací uvedeni do pohybu. Jejich vliv expandoval v severním i jižním směru. Během staletí tak docházelo k souběžně postupující náboženské islamizaci a jazykové "kurmándžizaci" nebo "sóránizaci" kurdského prostředí.

Původní náboženské i jazykové formy se dnes ocitly na zeměpisné periférii Kurdistánu. Na jeho severním okraji dnes žijí tzv. alevité, na jižní hraně pak vyznavači kultu járisání (yarisanî). Jejich původně společný jazykový základ se rozpadl a dal na severu vzniknout dialektu dimilí (dimilî), který ostatní Kurdové častěji nazývají ironickým zazakí (zezekî) podle častého výskytu hlásky z, zatímco na jihu je to dialekt górání (goranî), známý též pod jménem haurámí (hewramî).

Asi 80% dnešních Kurdů hovoří dialektem kurmándží (kurmancî) nebo sorání (soranî). Alterativním názvem pro kurmándží (kurmancî) může být bahdíní (behdînî) a pro sórání (soranî) zase kurdí (kurdî). Geografické rozložení všech hlavních dialektických skupin lze schematicky znázornit jakýmsi "rovnoběžníkem kurdské dialektologie":

Hranici mezi rozšířením kurmándží kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) lze vytyčit jako linii toku řeky Velký Záb a její spojnici s jižním okrajem Urmijského jezera.

Konkrétní rozdíly dvou hlavních dialektů
Rozdíly mezi kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) jsou už v používání gramatického rodu: kurmándží (kurmancî) rozlišuje maskulinum a femininum, zatímco v sorání (soranî) kategorie rodu převážně vymizela. Dokonce ani hláskosloví není zdaleka jednolité: v kurmándží (kurmancî) se na rozdíl od sórání (soranî) vyskytuje opozice mezi hláskami b, p, t a jejich aspirovanými variantami, stejně jako distinktivní platnost retozubného v a obouretného w. Hláskovými specifiky sórání (soranî) jsou tvrdé l (psáno ĺ) a zvláštní změkčené poziční varianty k a g (pokud se vyskytují před e, é, i, í, j nebo w, vyslovují se tyto konsonanty jako č resp. měkké g až dž).

Literární užívání dialektů
Vývoj kurdštiny lze nejlépe poznat na faktu, že nejstarší kurdské písemné památky jsou zachyceny převážně v górání (goranî). Hojně jde o posvátné texty kultu járisání (yarisanî). Až později vznikají díla v sórání (soranî) a ještě později v kurmándží (kurmancî). Vesměs pro ně tehdy byla používána upravená arabská grafika.

Rodina Badr-chán (Bedirxan)

Alfabetizace kurdštiny
Důležitou roli v rozvoji moderního používání kurdštiny sehrála rodina Badr-chán (Bedirxan), pokračující v rodovém řetězci kurdských notáblů z oblasti Vanského jezera. Její příslušníci se na konci 19.století zapojili do reformního hnutí mladoosmanů a 22.dubna 1898 vydali v exilu v Káhiře první číslo časopisu Kurdistán (Kurdistan) - protože šlo o vůbec první nasazení kurdštiny jako řeči sdělovacích prostředků, dodnes se tento den vzpomíná mezi všemi Kurdy jako výročí důležitého kulturního přelomu. Aktivisté z rodu Badr-chán (Bedirxan) se kvůli své činnosti v metropoli Osmanské říše zakrátko museli uchýlit do exilu, kde pokračovali v započaté práci. Jejich přičiněním tak v Sýrii roku 1931 vznikla kurdská adaptace latinky, využívající zčásti tureckého modelu. Pro potřeby tohoto článku se snažím uvádět kurdské jméno vždy nejprve v jeho českém přepisu, zatímco v závorce předkládám jeho "badrchánovskou" podobu, jaká se v kurdštině psané latinkou používá dodnes.

Latinská abeceda se pro kurdštinu používá v Sýrii a Turecku. Naproti tomu shodně v Iráku a Íránu je arabské písmo jediným přípustným podle ústavy, a tak se nadále uplatňuje i pro psanou kurdštinu v těchto státech. Na území bývalého Sovětského svazu se po kratších pokusech o využití arménského písma a latinky (ve verzi odlišné od "badrchánovské") přešlo na azbuku.

Současné směřování
Po snahách o vypracování "univerzální" kurdštiny cestou fúze dvou hlavních dialektů dnes víceméně převažuje shoda kurdských intelektuálů na tom, že cesta k budoucnosti kurdštiny vede skrze uznání kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) jako dvou standardizovaných norem. Se dvěma spisovnými podobami ostatně funguje např. arménština nebo norština.

Dnes se kurdština rozvíjí v různých podmínkách jako řeč se všemi rozvinutými funkčními styly. Do věku elektronických médií vstoupila razantně jak rozšířením bezpočtu internetových stránek (viz např. www.politicalresources.net/kurdistan.htm), tak i zřízením kurdských satelitních televizí, které jsou v současné době tři. Na nich je velmi dobře vidět politická povaha kurdského jazykového zápasu, protože každá z těchto stanic má afiliaci na konkrétní politickou stranu. Roku 1995 začala ze svých studií v Bruselu, leč s oficiální registrací ve Velké Británii, vysílat MED-TV jako televize s vazbou na Stranu pracujících Kurdistánu (PKK). Po intervenci turecké vlády roku 1999 jí byla v Británii odňata licence, ale mnoho se nezměnilo: stanice je od té doby přihlášena ve Francii pod názvem Medya TV a nadále vysílá především ze svých studií v Bruselu. V červnu 2000 se objevila televize Mezopotamya TV s ústředím v dánské Kodani, která je de facto pouhým "rezervním kanálem" pro Medya TV.

Svého druhu boj o mediální vliv vedl během roku 1999 k zahájení provozu dalších dvou stanic. Nejprve to byla KTV, vysílající z Arbílu v iráckém Kurdistánu jako tribuna Demokratické strany Kurdistánu, a záhy nato ji pak následovala KurdSat, zřízená v Sulajmáníji (taktéž v iráckém Kurdistánu) tamějším Vlasteneckým svazem Kurdistánu. Do kategorie boje o ideový vliv na Kurdy skrze média patří samozřejmě také nejnovější úvahy politických špiček Turecké republiky o tom, že by turecká televize zařadila programy v kurdštině.

© 2002;

webhosting, webdesign a publikační systém TOOLKIT: