Jak vyplývá z informačního materiálu Ministerstva zahraničí USA, pro konferenci byl příznačný zásadní názorový nesoulad mezi domácími ekonomy z Iráku a jejich hosty z postkomunistické Evropy. Zatímco druzí zdůrazňovali nutnost privatizace, liberalizace a vpuštění zahraničního kapitálu, prví se obávali, že by tyto radikální přeměny mohly ještě zhoršit současnou bezpečnostní a ekonomickou nejistotu většiny iráckých obyvatel.

Zde je k dispozici český překlad zprávy o konferenci, jak ji přinesly stránky Ministerstva zahraničí USA.

* * * *

Východoevropané povzbuzují Irák k rychlým tržním reformám

Mnoho Iráčanů říká, že jejich země není na rychlou liberalizaci připravena

Philip Kurata, redaktor Washingtonského zpravodaje (Washington File) [publikační sekce Ministerstva zahraničí USA]

Bagdád, 26.září 2003

Čtrnáct předních ekonomů, kteří se v 90.letech podíleli na hospodářské transformaci evropských postkomunistických zemí, nabídlo iráckým představitelům doporučení, jak vytvořit ekonomiku volného trhu. Sešli se 20.-21-září v Bagdádu na konferenci s názvem Hospodářská transformace ve střední a východní Evropě: příklady a poučení pro rekonstrukci Iráku.

Hlavní podíl na uspořádání konference měl bývalý polský ministr zahraničí Marek Belka, který nyní působí jako předseda Rady pro mezinárodní koordinaci při Koaliční dočasné správě Iráku. Na konferenci pozval účastníky z Bulharska, České republiky, Estonska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Rumunska, Ruska, Slovenska a Srbska a Černé Hory.

Belka uvedl, že z východoevropských reforem může Irák vytěžit trojí ponaučení:

1. Ztrátové státní podniky by se měly okamžitě prodat. Nemělo by se usilovat o jejich oživení ze státních prostředků.

Belka označil pokusy o restrukturalizaci státních podniků z peněz daňových poplatníků nebo – v případě Iráku – ze zisků z prodeje ropy za „recept na katastrofu“. Upozornil, že každý pokus tohoto druhu skončil v postkomunistické Evropě nezdarem.

„Chceme jim říct, že nejlepší způsob, jak ušetřit peníze z rozpočtu a nastartovat růst nového soukromého sektoru, je privatizace státních podniků. Podmínky k tomu nejsou v Iráku extrémně nepříznivé,“ sdělil Belka. Upřesnil, že v Iráku je asi 890 státních podniků, z nichž jsou všechny kromě 150 nějak propojeny s ropným průmyslem. Ten podle Belkových slov představuje zvláštní politické téma, jemuž se konference neměla věnovat. Privatizace neropných 150 podniků by měla být menším problémem, než byly svého času tytéž změny v postkomunistické Evropě.

S vědomím, že Irák měl za posledních 30 let uzavřený hospodářský systém, Belka sdělil: „Irák je případ prostředí, v němž musíme privatizaci silně prosazovat a obhajovat.“ Vysvětlil, že Iráčané se podobně jako lidé ze zemí sovětského bloku na počátku 90.let z velké části stavějí proti výprodeji státních podniků, který by znamenal rozsáhlé propouštění pracovníků. Přesto Belka věří, že v Iráku bude privatizace snadnější než v bývalém sovětském bloku, kde státní sektor zajišťoval více než 75% objemu výroby. Naproti tomu v Iráku je státní podíl na celkové produkci jen asi 15%.

2. Je potřeba rozvinout soukromý sektor. Prvním krokem by mělo být zrušení dotací.

Podle Belky je zrušení dotací nejožehavějším aktuálním problémem v Iráku: „Je to otázka mnohem důležitější a také vyvolává mnohem bouřlivější reakce. Vezměte si, že litr benzínu stojí jen něco málo přes americký cent.“ Upozornil, že pašování ropných produktů nebude možné dostat pod kontrolu, dokud se nezruší dotace, neboť ve všech okolních zemích je benzín podstatně dražší než v Iráku. Rovněž dodal, že za vlády Saddáma Husajna bylo 60% obyvatel Iráku závislých na potravinových přídělech od vlády, za které měsíčně platili 17 amerických centů.

Belka je přesvědčen, že uvolnění cen je nezbytným podnětem k vytvoření volného trhu: „Je potřeba liberalizovat ceny. Teprve tak může obchod adekvátně reagovat na signály z trhu. Je nezbytné zavést funkční systém bankovnictví, aby se nedostatkové zdroje mohly distribuovat tam, kde je jich právě potřeba.“

3. Musí se zavést pevná měna, zdravý rozpočet a efektivní daňový systém.

Irák potřebuje takový systém daní, který by byl jednoduchý, flexibilní a spravovaný kvalifikovanými úředníky, jejichž finanční ohodnocení a prémie by odrážely efektivitu jejich práce. Marek Belka říká: „V arabských zemích je 80% lidí zaměstnáno v drobném obchodě, v malých rodinných podnicích a v obchodních společnostech. Jedná se o typy podniků, jaké se velmi těžko zdaňují.“ Dodává: „Lidé musí pochopit, a s přihlédnutím k irácké historii pro ně může být obtížné to pochopit, že mají platit za elektřinu. Musí platit i za vodu, potraviny a benzín, ale co je ze všeho vůbec nejdůležitější – musí se řídit daňovými předpisy a odvádět daně, které by měly být vyměřovány jednoduše a jasně, s poměrně nízkými sazbami.“

Belka informoval, že Koaliční dočasná správa Iráku pomáhá v Iráku vybudovat ekonomiku, která by nebyla plně závislá na ropě. Cílem je hospodářství tažené spíše soukromým podnikáním a schopné vytvářet pracovní místa. Jak Belka uvedl, právě toto bude základní poselství, s nímž se Koaliční dočasná správa Iráku a Správní rada Iráku chystají koncem října do Madridu na mezinárodní konferenci dárců pro obnovu Iráku.

Většina iráckých účastníků konference projevovala nesouhlas s doporučeními, jaká jim prezentovali kolegové z postkomunistické Evropy. Šákir az-Zajdí z ministerstva průmyslu a nerostných zdrojů prohlásil, že v bývalém sovětském bloku měla privatizace za cíl zlomit hospodářské opory starého politického systému. „Irák tento problém nemá,“ řekl az-Zajdí s poukazem na to, že irácké hospodářství za Saddáma Husajna nebylo závislé na státním sektoru. Míní, že hlavním úkolem nového Iráku je ochromit bezpečnostní složky, které fungovaly jako hlavní mocenská páka svrženého prezidenta. [Poznámka P.K.: Zpráva připisuje az-Zajdímu přímo funkci ministra průmyslu a nerostných zdrojů, což ovšem neodpovídá dostupným seznamům prozatímních iráckých ministrů.]

Az-Zajdí dále upozornil, že v poválečném Iráku je špatná bezpečnostní situace a vysoká nezaměstnanost. Je řada lidí, mezi nimi zvláště bývalých vojáků, kteří jsou ozbrojení a silně nespokojení s poměry. Az-Zajdí vyslovil obavu, že privatizace by dále zvýšila nestabilitu, neboť by se po ní jen další lidé ocitli bez práce. Souběžné uvolnění cen by navíc vyvolalo inflaci a to vše by vedlo k zásadní nevoli veřejnosti. Az-Zajdí poukázal na zdravotní poměry v Iráku, které jsou srovnatelné s úrovní Bangladéše, a na hladomor hrozící v mnoha částech Iráku.

Az-Zajdí prohlásil: „Bojujeme o to, abychom získali politickou podporu většiny obyvatel.“ Dodal, že opatření, jaká doporučují ekonomové z postkomunistické střední a východní Evropy, by tuto politickou snahu narušila.

Také výkonný ředitel Bagdádské banky Muwaffak Mahmúd odmítl doporučení privatizovat irácké banky a poskytnout neomezený přístup zahraničnímu kapitálu. „Jsem přesvědčen, že by to bylo naprosto nefér vůči zemi, která si prošla více než 35 lety utrpení a více než 12 let sankcí. … Musím říci,“ obrátil se adresně ke kolegům z postkomunistické Evropy, „že vaše zkušenosti mi nenapověděly nic užitečného ve věci zahraničních investic.“ Mahmúd pokračoval, že pokud Irák zahraničnímu kapitálu povolí neomezené investice, ztratí tak hospodářskou svébytnost. Navrhl, aby evropské země bývalého socialistického bloku poskytly školení v otázkách jako jsou hospodářské ukazatele, platební rovnováha a směnné kurzy.

Jiný irácký účastník vyslovil názor, že bezpečnostní situace v Iráku je příliš křehká na to, aby dovolovala prosadit tržní reformy. Ty by vedly k lidové nespokojenosti a k dočasné destabilizaci hospodářství.

Další Iráčan uvedl proti cizím investicím tuto námitku: bylo by těžké ospravedlnit před lidmi rozprodej státních podniků, jejichž vybudování bylo velmi nákladné.

Obavám ze zahraničního kapitálu oponoval Marek Belka polskou zkušeností, podle níž zahraniční podíl v Polsku nikdy nepřekročil 20% z celkového objemu investic. „Nikdy nezažijete příliv zahraničních investorů, kteří by ovládli domácí kapitál. V ekonomice budou dominovat místní investice – sice nominálně malé, ale z masivní zdrojové základny,“ uvedl Belka. Dodal, že rozsáhlé investiční projekty ze zahraničí vždy přitahují mediální pozornost, avšak pro hospodářství nejsou rozhodující. K výprodeji rozsáhlých a drahých státních podniků poznamenal: „Hodnota aktiv nezávisí na vstupních a budovacích nákladech. Postavení továrny na hnojiva může stát 100 miliónů dolarů, ale její hodnota může být nulová nebo záporná. Jestliže jsem na výstavbu továrny vynaložil 50 miliónů dolarů a pak jsem zaznamenával ztráty, potom hodnota té továrny určitě není 50 miliónů. Její hodnota je nulová.“ Belka navrhl: „Rozhodující je poskytnout domácím společnostem obchodní klima, které by je přimělo k investicím. Proč bychom se tedy měli tak soustředit na t, jak potřebné je mít dobrý zákon o zahraničních investicích? Vždyť co je dobré pro zahraniční investory, prospívá také investorům domácím.“

K bankovní reformě řekl [bývalý – poznámka P.K.] viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka, že pro Irák je nutné, aby na svém území povolil činnost mezinárodním bankám. Podle jeho slov se po prosazení privatizace ukázaly všechny české banky jako neúspěšné.