Po prvotním zájmu kurdských médií upozornil na věc list Scotland-on-Sunday, který je nedělní verzí britského deníku Scotsman. V Paříži sídlící Mezinárodní aliance pro spravedlnost ( Alliance Internationale pour la Justice ) adresovala egyptské první dámě otevřený dopis (zamýšlený i jako petice), kterým ji žádá o osobní intervenci v prošetření.

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Saddám udělal z kurdských žen „sexuální otrokyně“

Lynne O´Donnel, Istanbul
Scotland-on-Sunday
neděle, 17.srpna 2003

Když roku 1989 ze svých domovů v Iráku zmizela skupina kurdských žen a dívek, jejich rodiny si myslely, že už je nikdy neuvidí. Nebyly však zavražděny v rámci kampaně masového zatýkání a hromadných poprav – nyní se ukazuje, že oněch 18 žen a dívek bylo odvlečeno, aby byly prodány v Egyptě jako sexuální otrokyně.

Mezi dokumenty nalezenými v troskách vypleněných kanceláří v Karkúku, které patřily obávanému Saddámovu špionážnímu a bezpečnostnímu aparátu, byly nalezeny důkazy. Dokumenty uvádějí celá jména žen, tehdy ve věku mezi 14 a 29 lety, a je z nich zřejmé, že všechny byly prodány do egyptských nevěstinců.

„Dokument číslo 1601“ je datován 10.prosincem 1989. Z hlavního zpravodajského ústředí v Karkúku je adresován veliteli rozvědky v Bagdádu. Hovoří o rozkazech vydaných po první a druhé operaci Anfál – brutálních represivních taženích proti Kurdům a dalším „nepřátelům státu“.

V dokumentu se píše: „Pozatýkali jsme různé skupiny lidí, mezi nimi i mladá děvčata ve věku od 14 do 29 let. Na základě Vaší žádosti jsme jednu skupinu těchto děvčat odeslali do harémů a nočních klubů v Egyptské arabské republice.“

Dokument přesně uvádí jména a věk všech 18 žen. 10 z nich pochází z vesnice Naudžúl, zbývající pak z oblasti Garmiján v severním Iráku, která dnes spadá pod správu Vlasteneckého svazu Kurdistánu.

Po válce nově založený Odvolací soud v Karkúku minulý týden vyrozuměl rodiny těchto žen, že nemohou podávat žaloby na bývalé místní i celostátní velitele tajných služeb, protože nadále zůstává v platnosti amnestie na kriminální činy, kterou vyhlásil Saddám Husajn v říjnu 2002. Poté ale rodiny dostaly ujištění od úřad primátora města, že mohou vznést právní nároky prostřednictvím státem sponzorované organizace pro lidská práva. Ta má být založena jako pomoc Iráčanům, kteří chtějí právní cestou žádat satisfakci od bývalého režimu strany Bás v čele se Saddámem Husajnem.

Kurdská aktivistka za ženská práva Nazánín Rašíd, která pracuje v Londýně, označila dokumenty za první pádný důkaz kampaně proti kurdským ženám. Ta podle ní měla mnohem větší rozsah.

„Kvůli stejné věci jsem marně křičela už od roku 1995. Šlo o strategii, kterou Saddám používal proti Kurdům – udělat ze všech jejich dcer kurvy a zničit tak jejich čest. Saddám ze stejného důvodu nechával kurdské ženy znásilňovat. Nebylo to nic neobvyklého.“

Nazánín Rašíd je zakladatelkou Iniciativy kurdských žen proti vraždám ze cti (Kurdish Women Action Against Honour Killing). Říká, že – dokonce – pokud byly ženy znovu nalezeny, hrozilo jim nebezpečí, že je zabijí jejich otcové či bratři, aby tak smyli zneuctění svých rodin.

Egyptský vládní činitel popřel, že by jakékoli kurdské ženy vůbec někdy byly převáženy do Egypta. Prohlásil, že káhirská vláda nebude nalezené dokumenty zkoumat.