| „Nejlepší je na to jogurt. Jinak jsou dobré žaludy ze zdejších dubů, ale ty ještě nedozrály. A taky zabírá jedna bylinka, co se dá koupit na trhu,“ vypočítal mi strážce jezídské svatyně v iráckém Kurdistánu, co mám podle něj nasadit na prudké žaludeční potíže. Říkal mi to ale – znatelně dotčeně – až poté, co jsem odmítl přijmout blíže neznámé pilulky, které mi nabízel. Znamená to, že žaludy přijdou na řadu tehdy, když tablety zklamou? Nebo spíš tehdy, když žádné tablety po ruce nejsou? Nebyla síla dál se vyptávat. Břišní křeče se naštěstí vybouřily přirozenou cestou, takže by naopak nebylo přirozené znovu čeřit vody nedorozumění jakýmisi všetečnými zdravovědně-národozpytnými otázkami. Místo strážce svatyně mi je měl zodpovědět někdo jiný.
Doktor Jakub Nabí dnes českým pacientům v Benešově u Prahy spravuje kyčelní klouby. Pochází z iráckého Kurdistánu, odkud přišel ještě do Československa studovat medicínu. I když se brání, že ve svém rodišti dlouho nebyl, přece jen jsme zjistili, že o zdraví a nemocech Kurdů a o tom, jak je léčí, by si vzpomněl na leccos. Slovo dalo slovo a pořídili jsme rozhovor.
Tradice a moderna
Kdy jste byl naposledy v Kurdistánu?
Před 12 lety. Doufám, že se mi podaří vybavit si informace minimálně takto staré.
Co obvykle dělá Kurd, když nějak běžně onemocní – nachladí se, bolí ho v krku …?
V Kurdistánu, jako snad všude jinde na světě, není způsob života jednolitý. Liší se od místa k místu, od rodiny k rodině. Jsou velké rozdíly v dostupnosti lékařské péče. Lidé vyhledávají pomoc lékaře v závislosti na stupni a intenzitě bolesti. S chřipkou, nachlazením a podobnými banalitami většinou nikam nejdou, jedině že by je to začalo opravdu hodně bolet.
Uplatňují se v takových situacích nějaké všeobecně známé přírodní prostředky?
Důležité je, že v Kurdistánu není tolik chřipek a nachlazení jako v Evropě. Když už se vyskytnou bolesti v krku, můžou vás s nimi poslat za nějakou babičkou, která masíruje krk jakýmsi olejem. Lidé jsou přesvědčení, že to pomůže, ale věřte mi, že nepomůže. Na vlastní kůži jsem zažil, že to nefunguje.
Je celkově více rozšířeno přírodní léčení? A pokud ano, můžete uvést příklady?
O přírodních způsobech léčby v Kurdistánu se toho – v porovnání s takovými metodami jinde na Východě nebo tady na Západě – tolik neví, i když samozřejmě existují. Jsou přírodní látky, které lidé vyhledávají při určitých potížích. Například jistá divoká horská bylina, jejíž český název bohužel neznám, se používá při bolestech ledvin, údajně i na ledvinové kameny. Na některé kožní infekce se přikládá cibule.
Dá se říci, které medicíně Kurdové více důvěřují – své tradiční, nebo té moderní, „západní“?
Řekl bych, že jednoznačně vede moderní medicína, ale bohužel není dostupná všem a všude tak, jak by bylo potřeba. Právě proto řada lidí v Kurdistánu zůstává věrná té své, alternativní medicíně. Je to vyloženě otázka dostupnosti – lidi se dřív zkrátka museli spokojit s tím, co měli. Myslím ale, že v současné době je tendence ve všem se přiklánět k modernímu lékařství.
Do jaké míry se s alternativními léčebnými postupy pojí magie – zaříkávání, amulety a podobně?
Tady je spíš zajímavý vliv amuletů na psychiku spousty lidí. Většina Kurdů jsou muslimové. Někteří – v případě zdravotních nebo jiných potíží – zajdou za vesnickým „imámem“ nebo za kýmkoli, kdo aspoň trochu rozumí Koránu a islámské právní tradici. On jim něco napíše na papírek, který složí do tvaru trojúhelníku, ten zabalí do hadříku a ten pak strádající osobě přišpendlí k oděvu. Řekne, že to tak musí zůstat nějakou dobu a že ten lístek nikdo nesmí rozbalit a přečíst – jinak se mu stane něco hrozného! Toto je rozšířeno. Magie v pravém slova smyslu se tolik nepraktikuje, protože je v islámu přísně zakázaná.
Strasti poutníkovy
Evropský cestovatel na Blízkém východě neodmyslitelně zažije cestovní průjmy. Co má podle vás jako lékaře dělat, aby je minimalizoval?
Tyto potíže většinou vznikají při změně střevní flóry. Přispívá k nim požívání přechlazených nápojů, sladkého ovoce a kořeněných jídel, ale i stresové situace. Nejlepší prevencí asi je dodržování osobní hygieny a obezřetnost při stravování. Je nutno vyvarovat se konzumace syrové zeleniny či masa, nepřevařené vody, neznámých nápojů či ledu nejistého původu. Je třeba vzít s sebou na cestu antidiaroika, tedy léky na zastavení nebo zmírnění průjmů.
Na takové střevní potíže hodně lidí na Blízkém východě doporučí jako uklidňující prostředek jogurt nebo mléko. To může Evropana šokovat, protože od mléčných výrobků obvykle čeká opačný účinek. Jaké je lékařské stanovisko?
To je pravda, v některých oblastech Kurdistánu se proti průjmu používá hlavně černý čaj a bílý jogurt. Samozřejmě z lékařského hlediska je mírně nepochopitelné, že to funguje. Musí na to mít vliv způsob, jakým se jogurt připravuje – totiž evropský jogurt bývá hodně sladký až přeslazený, což vede k častější stolici.
Jsou nějaká další specifická zdravotní rizika, na která si má cestovatel v Kurdistánu dát pozor?
Pro turisty v Kurdistánu je opatrnost namístě. Jestliže se vydají pěšky do hor, vystavují se velkému nebezpečí, že narazí na zaminovanou oblast. Mnohdy ani místní lidé nevědí, kde přesně miny jsou. Už hodně mladých životů tak přišlo nazmar … (V iráckém Kurdistánu, odkud dr.Nabí pochází, připadají na 1 obyvatele asi 3 nášlapné miny. Počet lidských obětí, které si zde miny každoročně vyžádají, jde do stovek. – poznámka P.K.)
V některých oblastech žijí jedovatí hadi a škorpióni. Z chorob se dá někde narazit na žloutenku nebo dokonce tyfus – ale to neplatí jenom pro Kurdistán.
Kurdské zdraví a zdravotnictví
V jakých podmínkách v Kurdistánu obvykle probíhají porody?
Většinou v domácím prostředí. Do domu přijíždějí vyškolené porodní báby. Pochopitelně když hrozí komplikace, je rodička odvezena do nemocnice. Další věc ale je, že ne každá rodina či žena chce rodit doma – i některé Kurdky dávají přednost nemocnici. To je ovšem možné jen ve velkých městech.
Objevují se v Kurdistánu prostředky nebo snahy o kontrolu porodnosti? Třeba v muslimském Jordánsku se část imámů zapojila do propagace antikoncepčních prostředků a vládní kampaň na toto téma se vedla v taktéž muslimském Bangladéši. Je něco podobného v iráckém Kurdistánu?
Když jsem byl naposled v Kurdistánu, žádný takový program tam neexistoval. Nic ale nebrání tomu, aby se manželé domluvili na určitém způsobu antikoncepce, třeba na zaštípnutí vejcovodu nějakou svorkou, na používání prezervativu či dokonce nasazení hormonální antikoncepce. To se znovu omezuje na velká města. (Dle informací paní Heleny Kásimlú, která v iráckém Kurdistánu pobývala v 70. a 80.letech, tam antikoncepce v té době byla dostupná. – poznámka P.K.) Na vesnicích nic toho typu není, nebo aspoň před 12 a více lety nebylo.
Existuje nějaká systematická zdravotní výchova a osvěta pro kurdské děti? Čeští školáci například chodívali na pololetní zubní prohlídky. Objevuje se v Kurdistánu nějaké cílené vedení k zubní hygieně?
Před 12 lety žádná zdravotní výchova neexistovala. Zda se v posledních letech svobody (autonomní irácký Kurdistán byl od roku 1991 fakticky nezávislý – poznámka P.K. ) něco změnilo, nevím. K péči o chrup musím říct, že třeba první rovnátka jsem viděl až v České republice. V Kurdistánu jdou lidé k zubaři pouze tehdy, když je zub nesnesitelně bolí a kdy už s ním bohužel nejde dělat nic jiného než trhat. Dokonce jedno kurdské přísloví říká, že bolavý zub je nejlepší vytrhnout!
Vidím, že mí Kurdové mi rozumějí. Zůstaneme-li ještě u zdravotnické sítě, co třeba systém očkování?
Očkování je bezplatné a povinné. Ve velkých městech se provádí v nemocnicích, zatímco na venkově musí zdravotníci chodit od domu k domu. To je dřina, ale zatím by to asi jinak nefungovalo. Tak to alespoň bylo před těmi 12 lety.
Jsou nějaké specifické zdravotní potíže, jimiž Kurdové trpí?
Že by existovala nějaká výhradně kurdská nemoc? O tom nic nevím …
Jak je to s civilizačními chorobami? Trápí Kurdy obezita, choroby trávicího traktu, ale třeba i rakovina?
Nesprávná životospráva si vybírá svou daň. Tudíž existuje obezita, rozšířen je i zvýšený krevní tlak a žaludeční potíže. Bohužel hodně lidí v Kurdistánu umírá na infarkt myokardu nebo na cévní mozkovou příhodu.
Za rozhovor poděkoval Petr Kubálek (19.února 2004).
|
