O tomto tématu v češtině v 90.letech vyšla kniha Lékař z Kurdistánu, sestavená právě ze vzpomínek íránského Kurda, který konvertoval z islámu na křesťanství.

= = =

Írán: Rodina zadrženého křesťanského páru hledá odpovědi

Golnaz Esfandiari (Golnáz Esfandijárí)
Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda
Praha, 3. října 2006

Obavy o osud íránského křesťanského páru, který byl zadržen ve východním Íránu minulý týden, nadále rostou. Příbuzní říkají, že se k zadrženému muži a ženě nemohou dostat, zatímco úřady odmítly upřesnit obvinění. Ferešte Díbádž a její manžel Rezá Montazemí – kterému přátelé a rodina říkají Amír – stojí v čele nezávislé církve ve městě Mašhad.

Neuniformovaní agenti státní bezpečnostní služby zatkli osmadvacetiletou Díbádž a pětatřicetiletého Montazemího 26. září po prohlídce jejich bytu, kde jim zabavili počítač, křesťanské knihy a dalších majetek. Jeden z agentů řekl Montazemího matce, že její syn byl převezen na místní policejní stanici. Když se tam však příbuzní dostavili, policista jim oznámil, že o zadržení manželů nic neví. Po hodinách hledání a pátrání se rodina dozvěděla, že dvojice je vyslýchána složkami ministerstva informací.

Víc otázek než odpovědí
Úřady doposud odmítají komentovat důvod zadržení nebo obvinění proti oběma manželům. Ísá Díbádž, který žije v Británii a je bratrem zadržené Ferešte, Rádiu Svobodná Evropa řekl: „V Íránu nejdřív někoho zatknou a teprve potom se zkoumají obvinění.“ Ísá Díbádž dodal: „Zatím (úřady) žádné obvinění neoznámily. Říkají: ‚Vyšetřujeme a vyslýcháme je.‘ Nechali Amíra, aby krátce zatelefonoval příbuzným a řekl jim, že je v pořádku. Ale Ferešte nebylo dovoleno telefonovat a nemáme o ní, od jejího zadržení minulý týden, žádné zprávy, čímž jsme velmi znepokojeni. Nenechali ji ani mluvit s její šestiletou dcerou Kristín.“

Montazemí konvertoval ke křesťanství ve svých dvaceti letech. Jeho žena Ferešte se narodila v křesťanské rodině. Její otec Mehdí Díbádž byl známým knězem církve Džamíjate rabbání (Společenství Páně), což je íránská odnož světových Společenství Božích (Assemblies of God). Strávil více než devět let ve vězení a pro svou víru byl v roce 1993 odsouzen k smrti. Propuštění se dočkal v lednu 1994 díky mezinárodním protestům. Ale o pár měsíců později byl unesen a později nalezen zavražděný. Byla to jedna z nejméně tří vražd kněží, ze kterých aktivisté obviňují íránské orgány.

Varovné signály
Ísá Díbádž řekl, že dvojice obdržela varování v souvislosti se svými náboženskými aktivitami. „[Úřady] jim řekly, že by se u nich doma neměla konat modlitební setkání. Ale jak je to možné?“ ptá se. „Právě jako mají muslimové svobodu se jít kdekoli na světě pomodlit do mešity, tak i křesťané by měli mít stejná práva – to je základní právo. Možná jeden z důvodů [jejich zatčení] je, že setkání pořádali dál jako předtím.“

Podle některých názorů upozorňuje tento případ na situaci lidí v Íránu, kteří přestoupili na křesťanství. Islámské právo, jak je aplikováno v Íránu, říká, že muslim, který konvertuje k jiné víře, může čelit trestu smrti. V minulých letech nebyly zaznamenány žádné popravy takovýchto lidí, ale přicházejí signály, že tlak na křesťany se stupňuje.

Šikanování povoleno?
Několik osob, které přešli ke křesťanství, bylo v Íránu v minulých měsících zatčeno, ale později byly propuštěny na kauci. Podle některých náboženských skupin a organizací, jež se věnují lidským právům, se křesťané stávají cílem zastrašování a obtěžování.

Ve své zprávě o stavu náboženské svobody ze září [2006] americké ministerstvo zahraničí obvinilo íránskou vládu, že zákaz, podle kterého evangelikální křesťané v Íránu nesmějí vyvíjet misijní činnost, neúměrně uplatňuje tím, že úzce monitoruje jejich aktivity, zavírá jim kostely a zatýká konvertity. Zpráva říká, že v listopadu roku 2005 neidentifikovaní útočníci zabili Korbána Tórího, který se více než deset let předtím stal křesťanem. Tórí, pastor nezávislého církevního společenství křesťanských konvertitů, prý dostával výhrůžky zabitím.

Ísá Díbádž si myslí, že nedávné tlaky a persekuce křesťanů jsou bezprecedentní od série vražd kněží v polovině 90.let. „V posledních dvou letech, možná s narůstající mocí nového prezidenta [Mahmúda Ahmadínežáda, zvoleného roku 2005], roste tlak bezprecedentním směrem,“ říká Díbádž. „Nic takového jsme nezažili od série vražd, které se staly v roce 1994 a poté. Křesťané zde žili relativně v míru. Ale v posledních letech tlak roste. Jsou zatýkáni, je jim vyhrožováno a občas jsou vyhozeni z práce.“

„Nemohou v plnosti žít svoji víru“
Pražský římskokatolický biskup Václav Malý řekl Rádiu Svobodná Evropa po své zářijové cestě do Íránu, že mnoho íránských křesťanů opouští zemi kvůli restrikcím a proto, že „nemohou v plnosti žít svoji víru“. Malý dodal: „Hrozí zde nebezpečí, že by křesťané mohli úplně zmizet z území Íránu, což by byla velká duchovní i kulturní škoda, protože křesťané byli na území Íránu už před islámem. Působí tam ty velmi starobylé církve, jejichž dějiny se odvíjejí od prvních staletí křesťanství.“

Náboženské a lidskoprávní organizace říkají, že perzekuce íránských křesťanů se vystupňovaly po revoluci v roce 1979. Počet Arménů, nejpočetnější křesťanské komunity v Íránu, se výrazně zmenšil.

O počtu Íránců z muslimských rodin, kteří přestoupili ke křesťanství, nejsou k dispozici žádná spolehlivá čísla. Křesťanské skupiny tvrdí, že řady konvertujících ke křesťanství navzdory všemu rostou.

(Přeložil Michal Paulus. Redakčně upravil Petr Kubálek.)

= = =

Co dalšího řekl biskup Václav Malý Rádiu Svobodná Evropa o své loňské návštěvě Íránu?
„Bylo mi řečeno, že režim je teď více represivní, že dochází k takovému neorganizovanému zatýkání. Jakákoliv demonstrace nebo setkání při větším počtu lidí je rozehnána a vždycky někdo skončí ve vazbě. Také jsem se dozvěděl, že dochází i k brutalitám při těchto zásazích.“

„Podmínky [věznění v Íránu] většinou – co mi bylo sděleno – jsou velmi kruté: od nedostatečné lékařské péče a nedostatečné hygieny až po psychické týrání. Často ti lidé jsou na samotkách, kde stráví třeba i déle než rok. Zároveň [je zde] určitá bezmoc: [příbuzní] často mají velmi řídký kontakt s těmi zavřenými; není poskytnut příslušný advokát; od justičních orgánů se nemohou třeba ani dozvědět, kde ten dotyčný je ve vězení.“

„Mě velmi potěšilo, že [íránský reformní teolog] pan [Mohsen] Kadívar řekl, že lidská práva nejsou v rozporu s koránským učením, že Korán samozřejmě potřebuje také interpretaci – a ta musí být prosta veškerých ideologických pohledů, a že islám zároveň musí reagovat na modernitu. To neznamená přizpůsobit se všem trendům, ale vzít je vážně a hledat způsoby, jak ho [islám] prezentovat uvnitř této proměňující se společnosti.“