„Kurdové budou mít vlastní stát“
Rozhovor MF DNES s prezidentem iráckých Kurdů Masúdem Bárzáním o nezávislosti, válkách a fotbalu

Očima reportéra
Arbíl (Haulér), Irák – Vypadá nenápadně, mluví potichu a vždy je oblečen stejně: v obyčejné tmavozelené uniformě – legendární postavy se nepotřebují chlubit mocí či bohatstvím.

Masúd Bárzání, prezident iráckého Kurdistánu, nepochybně legendou je – po desítky let patří ke klíčovým postavám bitev Kurdů za autonomii či nezávislost. Své říši vládne z paláce obloženého mramorem a dřevem, z vrcholu horského hřbetu. Za ním se zvedají zasněžené hradby hor, v nichž se odehrál bezpočet kurdských válek, pod ním začínají roviny vedoucí až k Bagdádu, s nímž Kurdové nechtějí mít nic moc společného. Svému de facto nezávislému území na severu země vládnou pevnou rukou, a Kurdistán je proto nyní překvapivě poklidným kusem Iráku bez bomb a prolévání krve.

Ve svém paláci, chráněn bezpočtem ozbrojených strážců, přijímá šedesátiletý Bárzání jednu delegaci za druhou a opakuje jim, že přicházejí skvělé časy. Před několika dny mezi nimi byla i skupina evropských novinářů.

= = =

Kurdové vždy snili o vlastním státě, nyní je téměř na dosah, irácký Kurdistán je [ve své autonomní části] de facto nezávislý. Většina vašich lidí je nesporně pro, podporujete dosažení úplné samostatnosti?

Nikdo nám nemůže upřít, že máme – tak jako jakýkoliv jiný národ na světě – právo na svůj vlastní stát. Svým způsobem již nezávislí jsme, máme všechny atributy státnosti, máme vše, co mají nezávislé státy, včetně armády. V historii jsme zažili hodně hrůz. Z pěti tisíc kurdských vesnic jich čtyři a půl tisíce bylo zničeno, zavraždili 180 000 našich lidí, mnoho dalších muselo uprchnout. Historie však také dokazuje, že žádný vynucený svazek států nemůže dlouho přežít. Vy jste z České republiky, dříve to bylo Československo, ještě předtím kus sovětského bloku. Vynucené či uměle stvořené bloky se nakonec vždy zhroutí, tak to vždy dopadne, a Kurdistánu se to týká také. Naše minulé bitvy a tragické životní zkušenosti nás hodně naučily – i to, že je třeba dávat si dosažitelné cíle a nespěchat.

Chcete tedy i nadále být součástí Iráku?

Jsme realisté, nyní se snažíme především prosazovat a využívat to, co je dosažitelné v rámci Iráku. Chceme, aby z něj byla federální, demokratická a stabilní země, jejíž instituce pracují pro zájmy našich lidí. Máme právo být nezávislí a mít svůj vlastní stát a to se i stane. Budeme nezávislí, ale až přijde správná doba, až k tomu budou příznivé podmínky. V žádném případě už nejsme ochotni žít v nějaké nové irácké diktatuře.

Na rozdíl od zbytku Iráku je zde klid a místní vláda má dokonce ministra turistiky. Máte opravdu šanci stát se turistickou oblastí?

Naše minulost je plná zkázy, mnohokrát v minulosti museli Kurdové bojovat o přežití, ale od roku 1991 jsme začali obnovovat naši zemi, šlo to tehdy jen velmi pomalu a obtížně, ale získali jsme nad ní kontrolu. Teprve po pádu režimu Saddáma Husajna v roce 2003 jsme začali se vším naplno, to se týká například i snahy přilákat sem turisty. Uznávám, zatím jsme v tom daleko nedošli, ale jsme si jisti, že máme hodně co nabídnout, že máme hodně turistických atrakcí a nádherných míst. Je to jen otázka času.

Kurdské jednotky mají být vyslány do Bagdádu, aby pomohly USA s novou snahou zvládnout tamní situaci. Nebojíte se, že se vaše oblast bude častěji stávat cílem teroristických útoků?

Jsme součástí Iráku, a centrální vláda má tedy právo požádat o vyslání našich jednotek. Jsou součástí armády, a je tedy správné, že tam jsou vyslány. Má to velký význam i proto, že tyto jednotky budou neutrální, neboť nejsou zapleteny do sporů mezi šíity a sunnity. Též se velmi snažíme, aby naše zkušenost s vytvářením stability pomohla zlepšit situaci i v jiných částech Iráku. A naši bezpečnost to nijak neohrozí, naše bezpečnostní opatření jsou velmi přísná i účinná.

Iráčtí Kurdové často opakují, že musí získat zpět ropou bohaté město Karkúk (Kirkúk), nad nímž nyní nemají kontrolu. Nebojíte se, že případný konflikt může ohrozit stabilitu celé oblasti?

Karkúk je klíčové město, vždy jím bylo, i za Saddáma, který potřeboval tamní ropné zásoby. Těžil je, prodával a kupoval zbraně, které poté užíval k vraždění Kurdů a ničení naší oblasti. Není pochyb, že město patří ke Kurdistánu a patří kurdskému lidu. O ropu, věřte mi, nám však nejde. Máme jí dost jinde, celý Kurdistán leží na moři ropy. Jsme bohatá země. Mnohokrát jsme se zavázali, že budeme usilovat o nalezení dlouhodobého řešení, a to i přesto, že máme nezpochybnitelné právo připojit tuto oblast. Nikdo se nás bát nemusí, až získáme nad Karkúkem kontrolu, město se stane příkladem, jak různé komunity budou žít v míru vedle sebe. Kurdové jsou pyšní na svoje tradice tolerance, náboženské i národnostní. Když Saddámův režim v roce 2003 padl, nezačali jsme se mstít, Kurdové se nikdy nesnížili k zbabělému terorismu.

Před nedávnem prohlásil turecký premiér, že jeho země nedopustí, aby se Karkúk stal součástí Kurdistánu. Co o tom soudíte? Nemáte obavy ze vztahů s Tureckem?

Chtěli bychom mít s Tureckem co nejlepší vztahy, tak jako s jinými sousedy. Slova tureckého premiéra byla součástí jeho volební kampaně a my je považujeme za hrubé vměšování do záležitostí Iráku. Karkúk je kurdské město a Turecko na tom nemůže nic změnit.

Američané zde před nedávnem zatkli pět Íránců pracujících na íránském konzulátu. Informovali vás o tom, proč se tak stalo? Objevily se spekulace, že mezi nimi mohli být lidé zapojení do vídeňského atentátu na představitele kurdské opozice.

Všechny nás to velmi nemile překvapilo. Jsme totiž hrdí, že země jako Írán či Turecko u nás nemají žádný vliv a ani ho mít nebudou. S našimi americkými spojenci těsně spolupracujeme a řekli jsme jim, že bychom nedopustili, aby zde působil kdokoliv spřádající proti nám nějaké nekalé plány. Byla to velká chyba, které se stala na nesprávném místě v nesprávnou dobu. Nikdo z těch pěti lidí neměl nic společného s atentátem v Rakousku, o němž jste se zmínil. To bychom nedopustili.

Hlavní město Arbíl vypadá jako obrovské staveniště, vaši politici často mluví o snech změnit ho v nové finanční a obchodní centrum na způsob Dubaje. Může se to povést?

Samozřejmě se snažíme, aby se naše oblast rozvíjela co nejvíce. Nemusíme se nutně stát novou Dubají, určitě je však pro nás užitečné poučit se z tamní zkušenosti. Snažíme se nyní vytvořit podmínky, v nichž by bylo ještě snazší investovat či podnikat. Příležitostí je nepochybně mnoho - jsme bohatá země. V minulosti jsme zažili mnoho utrpení a hrůz; nyní jsme odhodlaní nenechat si utéct šanci žít v míru a prosperitě tak, aby nové generace už nikdy nemusely projít tím vším jako my.

Je o vás známo, že jste velký fotbalový fanoušek, usilujete o to, aby se národní tým Kurdistánu stal právoplatným členem Mezinárodní fotbalové federace? Máte ještě čas dívat se na fotbal?

Samozřejmě – jsem fotbalista a vždy jsem fotbal rád hrál, a tedy bych si hodně přál, aby náš tým byl oficiálně přijat za člena FIFA. Na fotbal se rád dívám i v televizi. A iráckým fotbalistům jsem fandil vždy, i v dobách, kdy byl u moci Saddám. Nyní jim tedy fandím tím spíše.

= = =

Kdo je Bárzání
Šedesátiletý politik a válečník Masúd Bárzání dnes stojí jako prezident v čele kurdských oblastí v Iráku, které jsou v podstatě nezávislé na zbytku země. Jeho otec Mistafá Bárzání patřil k legendárním postavám kurdského odboje nejdříve v Íránu a poté v Iráku. Po jeho smrti v roce 1979 syn Masúd převzal jeho postavení v kurdském hnutí. O Kurdistán se dlouho přetahoval s dalším vůdcem – Džalálem Tálabáním, současným prezidentem Iráku. Spor přerostl i v krvavé boje obou frakcí. S americkou pomocí bylo nakonec před několika lety sjednáno příměří, obě skupiny nyní spolupracují, ač řevnivost nepolevuje. Je považován za pragmatického politika, jeho oponenti mu vyčítají, že v roce 1996 požádal Saddáma o pomoc v boji proti Tálabánímu.

(Převzato z deníku Mladá fronta Dnes. Přepisy místních názvů a jmen byly upraveny.)