Jazyk iráckých Turkmenů je podle amerického turkologa a arabisty Davida Nissmana blízký spíše ázerbájdžánštině než turečtině. V minulosti Turkmeni tvořili převážně usedlé městské obyvatelstvo. Svůj podíl na zakotvení této skupiny bezesporu měla i státní moc Osmanské říše, jíž dnešní Irák podléhal do roku 1918: ještě současní Iráčané pamatují, že společensky výše postavené rodiny se dříve snažily mluvit turecky.

Nábožensky se iráčtí Turkmeni hlásí k šíitskému islámu, někteří k sunnitskému islámu. Za etnické Turkmeny se považují i někteří členové malého náboženského společenství Šabaků.

Turkmeni v minulosti tvořili převážně usedlé městské obyvatelstvo. Údaje o počtu Turkmenů v Iráku se značně různí: umírněné odhady hovoří o zhruba 200 000, vlastní turkmenské zdroje udávají nejméně dva miliony. Kvůli etnické a jazykové blízkosti se o osud Turkmenů v Iráku aktivně zajímá turecká zahraniční politika.

Podobně jako Kurdové považují za svou přirozenou vlast území označované jako Kurdistán (tj. Země Kurdů) a nacionalisté z řad křesťanských Asyřanů a Chaldejců se upínají k územnímu pojmu Bét Nahrín (tj. Mezopotámie, příp. Asýrie), tak si také někteří Turkmeni v Iráku činí nárok na teritoriální pás nazývaný Türkmeneli (tj. Země Turkmenů).