* * * *

Každý rok si Kurdové v březnu připomínají smutné i radostné události své dlouholeté historie.

Již 1.březen 1979 se zapsal do dějin jako smutný den, když zemřel nejznámější kurdský vůdce Mistafá Bárzání, který se zasadil o založení kurdské autonomie v Iráku a boji za práva Kurdů zasvětil celý svůj život.

Devět let poté, ve dnech 16. a 17. března roku 1988, Saddámův režim bombardoval kurdská města a vesnice v iráckém Kurdistánu chemickými zbraněmi. Jen ve městě Halabdža během několika minut zemřelo přes 5000 osob, převážně dětí a žen. Následky tohoto bestiálního útoku jsou katastrofální a nikdy úplně nezmizí – stejně jako tomu bylo po svržení atomových bomb na japonskou Hirošimu a Nagasaki.

Loňské krvavé události z 12. a 13. března v syrském Kurdistánu potvrdily obavy pozorovatelů, že režim z Damašku nezůstane lhostejný k dění v iráckém Kurdistánu. Jen pár dnů po podepsání dočasné irácké ústavy, která Kurdům v Iráku zajišťuje nadějnou budoucnost, zasáhly syrské bezpečnostní složky proti Kurdům ve městě Kámišló a na tamním fotbalovém stadionu zabily a zranily desítky nic netušících kurdských civilistů.

Optimismus, který vládne mezi všemi Kurdy po pádu Saddámovy diktatury v Iráku, nedává spát zejména režimům v Sýrii, Turecku a Íránu, neboť zrovna na jejich území žijí miliony Kurdů. Právě tyto vlády se budou snažit odvrátit blížící se lavinu demokratických reforem ve všech oblastech života svých občanů. A také v tom spočívá role a důležitost demokraticky konaných iráckých voleb, které se pro sousední národy stávají impulsem k tomu, aby dosáhly podobných cílů. Volání mezinárodního společenství po demokratizaci Blízkého východu a také vývoj posledních dnů v Libanonu je toho důkazem.

Bohužel, utrpení a útlak charakterizovaly životy milionů Kurdů během posledních několika desetiletí ve všech částech rozděleného Kurdistánu. Přesto si Kurdové dokázali zachovat svou identitu. Nemalý vliv na bojovnost a vzdornost Kurdů má i vyprávění o faktickém počátku kurdských dějin před více než 2700 lety, kdy se jim podařilo zbavit se krvelačného perského vládce Zaháka. To bylo opět v březnu, přesněji 21., který proto Kurdové vnímají nejen jako první jarní den, ale i jako den vlastní svobody. Je to jejich Nový rok – Nauróz („Nový den“) a Kurdové ho oslavují v přírodě, kde od brzkého rána do večera tančí a zpívají. V současné době se pořádají kulturní akce všude na světě, kde žijí příslušníci kurdského národa.