Právník Badía Árif Izzat v rozhovoru pro arabský deník uvedl, že mu Azíz řekl, aby Tálabáního „nechal speciálně pozdravovat a aby ho požádal o intervenci u [iráckého] ministra pro lidská práva Bachtijára Amína, který má konat svou povinnost a zaručit vězňům jejich nejzákladnější lidské právo na setkání s jejich rodinami i dětmi a na lepší zacházení ze strany iráckých orgánů“. Amín, kurdský rodák z města Karkúk, je jediným iráckým politikem, který má v popisu práce udržovat pravidelný kontakt se zadrženými činiteli bývalé diktatury včetně samotného Saddáma Husajna. Azíz si rovněž stěžoval, že se zadržovanými prominenty Saddámova režimu „americké okupační jednotky zacházejí lépe než iráčtí činitelé“.

„Speciální pozdravy“ pro Tálabáního, které mu adresuje bývalý Saddámův pochop, snad odrážejí všeobecný pocit, že vliv kurdského politika vzrůstá každým dnem. Stejně tak ale mohou Azízova slova znamenat snahu zdiskreditovat Tálabáního v době, kdy hraje významnou roli v jednáních o budoucnosti Iráku. Tálabánímu by rozhodně nepomohly ani náznaky připomínek, že se Saddámem v roce 1991 nejen vyjednával, nýbrž se s masovým vrahem i veřejně objal. (Své stanovisko k této historické kapitole sděluje Tálabání v loňském rozhovoru pro deník Právo.)

Není nad staré přátele …
Advokát Badía Árif Izzat rovněž vylíčil, jak se jeho klientovi při posledním setkání „oči zalily slzami, když mi vyprávěl, že jeho rodina je bez prostředků.“ Právník však měl pro bývalého režimního prominenta a jednoho z nejbohatších Iráčanů dobré zprávy o tom, že jeho manželka a čtyři děti dostávají finanční podporu: „Informoval jsem ho, že jeden dárce věnoval 10 000 dolarů. Jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih se rozhodl zaplatit jeho synovi náklady na studium v Jemenu a také zesnulý palestinský prezident Jásir Arafát věnoval 10 000 dolarů. Dále přicházejí dary od Libanonců a Arabů z jiných zemí.“

„Ať ho Bůh prokleje“
Větší část Izzatova rozhovoru pro deník Aš-šark al-ausat se týkala nedávného slyšení, kde měl Azíz podat svědectví o korupci v někdejším humanitárním programu OSN Ropa za potraviny. Advokát zmínil, jak se jeho klient dvakrát rozčílil, když s ním irácký vyšetřující soudce při posledním výslechu hovořil o Husajnu Kámilovi (švagrovi Saddáma Husajna, kterého irácký diktátor nechal zabít) a po vyslovení jeho jména vždy podle muslimského obyčeje dodal: „Ať se nad ním Bůh smiluje.“ Azíz, který býval jediným křesťanským příslušníkem Saddámovy garnitury, to soudci přímo vytkl slovy: „Neříkej ‚ať se nad ním Bůh smiluje‘, ale ‚ať ho Bůh prokleje‘, protože ten člověk si nezaslouží smilování.“

Saddámovo dvojče
Dnes devětašedesátiletý Tárik Azíz vystudoval angličtinu na univerzitě v Bagdádu. Již v roce 1957 vstoupil do nacionalisticky orientované podzemní Socialistické strany arabské obrody (al-Baas), která se v Iráku nadlouho ujala moci v roce 1969.

Většinu obyvatel v Azízově rodné obci Tilkéf poblíž severoiráckého města al-Músil tvoří chaldejští křesťané, kteří uznávají římského papeže za hlavu své církve. Sám bývalý funkcionář Saddámova režimu původně nosil typicky křesťanské jméno Micháíl Júhanná, zatímco sousloví Tárik Azíz si zvolil až jako pseudonym pro svou politickou dráhu. Protože arabská jména velmi jasně vyjadřují i konkrétní význam, je patrné, že Tárik Azíz („milý / mocný – tlukoucí“) v doslovném překladu znamená v podstatě totéž co Saddám Husajn („hezoučký – bušící“). Právě s tímto mužem, který se v roce 1979 stal prezidentem Iráku, byla spjata Azízova kariéra: sloužil střídavě ve funkcích ministra zahraničí (1983, 2001-2002) a vicepremiéra. Americké jednotky v Iráku ho zadržely krátce po svržení Saddámova režimu. Na americkém seznamu hledaných exponentů režimu měl číslo 25.

Média křesťanské diaspory z Iráku se od Azíze obvykle distancují. Jeho křesťanský původ mu však otevíral dveře k Janu Pavlovi II., a to i v předvečer útoku na Irák před dvěma lety, který papež odsoudil. Azíz byl ještě tehdy, 15.února 2003, přijat v centru katolického světa s vysokými poctami, přestože tam způsobil mezinárodní skandál: několik žurnalistů opustilo tiskovou konferenci ve Vatikánu, když Azíz odmítl zodpovědět jednu z otázek kvůli tomu, že ji položil izraelský novinář. Plánovanou schůzku s Azízem následně zrušil římský primátor Walter Veltroni.