Málokdo z nás Středoevropanů ví, kdo je Kurd a kde vlastně leží Kurdistán. Přestože jich mezi námi nežije k poměru k ostatním národům mnoho, nejsou zcela neviditelní. Bývají to lékaři, tlumočníci, spisovatelé, lidé vzdělaní a kultivovaní. Kdo ve skutečnosti jsou a co je nutí stěhovat se do Evropy?

Kurdistán je území na Blízkém východě, které zasahuje do pěti států: Turecka, Iráku, Íránu, Sýrie a Arménie. Kurdové jsou národ s bohatou historií, specifickou kulturou a nesnadným osudem. O jejich původu kolují dvě legendy. Jedna vypráví o praotci, kterým byl kovář Káwa. Podle druhé jsou potomci démonů a krásných dívek. Krása a síla. Živost, hrdost a touha.

Kurdská kultura a literatura pramení z ústní lidové tradice. Základem je poezie, příběhy předávané z generace na generaci zabývající se milostnou nebo válečnou tématikou. Největší literární postavou je Ahmad Chání, který napsal básnickou skladbu, národní epos, Mam a Zín – příběh o lásce a smrti ne nepodobný evropskému Romeovi a Julii.

Mezi další literární osobnosti by patřili např. Rizá Tálabání, Hádží Kádirí Kójí, Mihamad Kójí a mnoho dalších. Z 20. století pak např. Dildár, což je autor textu kurdské hymny Hej, nepříteli. Za zakladatele moderní kurdské poezie je považován Abdulláh Górán známý svými díly Slzy a umění či Ráj a vzpomínka.

Pro kurdskou literaturu je specifické, že často vzniká v jiném jazyce než v kurdštině. To je způsobeno častými válkami a mnohými zákazy a omezeními. Dělo se to už i ve středověku. Kurdové nikdy netvořili centralizovaný stát, proto můžeme objevit mnoho autorů, kteří píší turecky či arabsky. Ze současných autorů to je hlavně Salím Barakát, který byl oceněn roku 2000 švédským PEN klubem.

I přes nesnadnou situaci zažívá od roku 1975 kurdská literatura rozkvět hlavně v oblasti beletrie.

Pro nás, Evropany, je těžké dostat do rukou knihu psanou kurdským autorem. Speciálně do češtiny mnoho přeloženo nebylo. Zřejmě jediným takovým exemplářem je kniha Kurdská přísloví, kterou vydal roku 1993 pan Yekta Uzunoğlu. Z poslední doby lze nalézt v angličtině výbor z básní Life for us (Život pro nás) od Čóman Hardí (Choman Hardi). Malá ukázka byla přeložena i do češtiny.

Čóman Hardí je autorka píšící kurdsky a anglicky. Právě ona patří do generace spisovatelů, kteří byli nuceni z Kurdistánu utéct. Po Evropě i v jiných částech světa můžeme nalézt mnoho takových autorů. Píší buď ve svém rodném jazyce, nebo ve druhém, osvojeném. Neustále se ve svých dílech ale do Kurdistánu vrací. Snaží se poukázat na jeho problémy, svůj domov neopouští. Jsou sice cizinci, ale stále doma. Mezi ně patří např. Mihamad Mukrí (Mohammad Mokri).

Každá literatura nějakým způsobem reaguje na společenskou a politickou situaci. To je patrné i v dílech kurdských autorů. Reflektují neustálé válčení, genocidu a naději na osamostatnění. Cíl je zviditelnit kulturu a upozornit na osud Kurdů. Do dnešního dne byly jejich staleté snahy o vytvoření samostatného státu neúspěšné. I přes neustálé represe ze strany Turecka i Iráku ale nerezignovali. Jen málo Evropanů tuší, co všechno se tam děje.

U nás, v České republice, existuje Kurdské občanské sdružení, které se snaží prezentovat historii a kulturu Kurdistánu a vyvíjet přátelský vztah mezi našimi národy.

(Napsáno pro literární revue LitENky. Kráceno a upraveno redakcí stránek Kurdové a Kurdistán.)