„Ahmadí Nežád byl vysokým velitelem revolučních gard v západním Íránu a měl na starosti úderné operace v zahraničí,“ řekl včera Právu z iráckého exilu činitel íránské kurdské opozice Hosejn Jazdán Panáh. „Pár dnů před vraždou Kásemlúa byl ve Vídni a jeho úkolem bylo předat vražednému komandu zbraně z íránské ambasády,“ prohlásil. „Vraždu měly na starosti dvě skupiny – jedna ji provedla, druhá, jíž velel Ahmadí Nežád, ji přichystala.“

Také podle „zdrojů v revolučních gardách“ zpravodajského serveru Iran Focus byl Ahmadí Nežád „klíčovým plánovačem atentátu“.

Specialista pro údery v cizině
Již dříve bylo známo, že Ahmadí Nežád podnikal v době irácko-íránské války tajné operace na nepřátelském území. V Iráku se však už tehdy skrývali i představitelé několika íránských opozičních skupin, včetně Demokratické strany íránského Kurdistánu (PDKI), v jejímž čele stál od roku 1973 právě Kásemlú.

„Byl to demokrat“
Osmapadesátiletý Kásemlú byl v létě 1989 do Vídně zprostředkovaně pozván na jednání se zástupci íránské vlády. Nakonec byl však 13. července zastřelen on i jeho zástupce Abdolláh Káderí a další Kurd. Vražedné komando poté ze země vyklouzlo. Pár týdnů po atentátu vyplavaly na povrch informace, že rakouské úřady nechaly pachatele uprchnout, aby si udržely hospodářské styky s Teheránem. U moci tehdy ve Vídni byla sociální demokracie kancléře Franze Vranitzkého. Kásemlú byl na rozdíl od řady jiných kurdských vůdců vysoce respektován i svými oponenty. „Byl to velice schopný a oblíbený člověk s ohromujícími znalostmi,“ řekl Právu jeden z jeho nejbližších přátel, historik Karel Jech. „Měl velmi rozumné názory na budoucnost Kurdů, usiloval o demokratické uspořádání a to se mu také asi stalo osudným.“

Vysokoškolský diplom získal Kásemlú v 50. letech v Československu, které tehdy poskytovalo útočiště levicově a komunisticky orientovaným aktivistům z řady blízkovýchodních států. Kásemlú se zde oženil a dosáhl i hodnosti docenta VŠE, kde působil do roku 1976. K jeho blízkým kolegům patřil reformní komunista Ota Šik.

„Vražda našeho otce byla odpornou záležitostí,“ řekla Právu politikova dcera Mina Norlin. „Jen nerada říkám, že i dnes jsou vztahy mezi íránským vedením a Kurdy na bodu mrazu.“

Atentátů bylo více
Atentát na Kásemlúa také nebyl poslední v řadě: v září 1992 byl v berlínské restauraci Mykonos spolu se třemi kolegy zastřelen jeho nástupce Sádek Šarafkandí. Pět let trvající vyšetřování bylo v tomto případě úspěšné a německá justice kromě uvěznění čtyř vykonavatelů atentátu nakonec vůbec poprvé v historii ukázala i na původce takzvaného státního terorismu: nejvyšší íránské vedení.

Prezidentem byl tehdy Alí Akbar Hášemí Rafsandžání – Ahmadí Nežádův favorizovaný protivník z druhého kola červnových prezidentských voleb.