Katarská satelitní televize Al-Džazíra dnes kolem 14:45 (středoevropského letního času) odvysílala přímé záběry z města. Ty ukazovaly čilý pohyb lidí a zejména automobilů na předměstí Karkúku, když podle komentáře až desetitisíce řadových Kurdů přišly v závěsu za příslušníky milic – péšmarga – z území autonomního Kurdistánu. Mnoho příchozích je z řad uprchlíků, kteří z Karkúku a jeho okolí pocházejí. Jen v 90.letech (systematická arabizace totiž probíhala už dříve) bylo 120 000 Kurdů, Turkmenů a Asyřanů (uvedeni v pořadí podle svého proporcionálního podílu) vysídleno z této oblasti do „užšího“, autonomního Kurdistánu. Nátlak obvykle začínal pravidelnými návštěvami činovníků vládní strany Baas ve vybraných nearabských domácnostech, od jejichž členů požadovali změnu údaje o národnosti v osobních dokladech (na arabskou) a vstup do členských řad strany Baas, Saddámových „dobrovolnických“ gard nebo mezi informátory tajných služeb. V případě odmítnutí následovalo stanovení ultimáta. Po jeho vypršení přišli státní a straničtí úředníci odebrat rodině lístky na příděl potravin i osobní doklady. Jejich dům a majetek byl prohlášen za zkonfiskovaný. Do autonomních kurdských provincií mohli odejít jen s nejnutnějšími osobními potřebami, bez jakýchkoli dalších částí osobního majetku. (Podrobnosti popisuje březnová zpráva organizace Human Rights Watch, stejně jako studie profesora Núrí Tálabáního.)

Na místě vyhnanců byli systematicky usazováni etničtí Arabové z jiných regionů Iráku, ale někdy též z jiných arabských zemí (konkrétně Palestiny). Před invazí do Iráku panovaly obavy z masového neřízeného návratu uprchlíků do Karkúku a fyzické pomsty na arabských osadnících. Ti podle Waddáha Chanfara, zpravodaje Al-Džazíry už zčásti odešli v uplynulých dnech, avšak současně podle jeho slov nebylo možné pozorovat žádné násilí tohoto druhu. Jediným větším incidentem ve městě zatím byl požár banky.

Zpravodaj katarské stanice popsal atmosféru ve městě jako „kurdskou národní svatbu“. Muž, se kterým reportér hovořil, byl Kurd vyhnaný z města v roce 1982 a dnes se po 21 letech vrátil ze svého uprchlického pobytu v Hauléru (arabsky Arbíl) v kurdské autonomii. Hned po něm byl k mikrofonu přizván místní obyvatel turkmenské národnosti, který v Karkúku žil trvale, zřejmě celý život. Potvrdil, že osobně nemá strach a že příchod navrátilců vítá.

Petr Kubálek