K násilí došlo v neděli 29.února, kdy byla napadena kancelář Fronty iráckých Turkmenů, hlavní politické strany této etnické skupiny v Iráku. Útočníci, kteří se zřejmě rekrutovali z řad etnických Kurdů, zdemolovali inventář kanceláře včetně irácké státní vlajky a vlajky iráckých Turkmenů. Zranění ani oběti na životech nebyly hlášeny.

„Odsuzujeme všechny činy, které přispívají ke zhoršení bezpečnostní situace v Karkúku,“ řekl agentuře Reuters Árif Kurbání z Vlasteneckého svazu Kurdistánu. Sdělil, že tato ani žádná jiná politická strana nehrála v útoku žádnou roli; současně ale prohlásil, že násilí vyprovokovali samotní Turkmeni tím, že stříleli do vzduchu. Zástupci Fronty iráckých Turkmenů se však hájí, že střelbou oslavovali návrat svých delegátů z Bagdádu. Tam byla právě v neděli schválena předběžná verze irácké ústavy.

Kořeny problému
Podle sčítání lidu z roku 1957, které se považuje za poslední nezmanipulovanou statistiku v Iráku, žilo v Karkúku s okolím 48% Kurdů, 28% Arabů, 21% Turkmenů a menší podíl křesťanských Asyřanů a Chaldejců. Až do této doby vládlo podle pamětníků takřka ideální soužití mezi všemi komunitami. Jejich příslušníci se prý vzájemně navštěvovali při svých náboženských svátcích, chodili do stejných čajoven a děti posílali do společných škol.

Zejména v 70.letech však irácký režim z oblasti Karkúku hromadně vysídloval veškeré nearabské obyvatelstvo, tedy včetně Turkmenů. Po pádu Saddáma Husajna v Karkúku opakovaně došlo k násilnostem, z nichž největší poznamenaly vstup do roku 2004.

Aktivity Ankary
Turkmeni mají po jednom křesle v současné irácké Vládní radě i v prozatímní vládě, žádají však ústavní zakotvení své pozice jako třetí největší etnické skupiny v zemi. Jejich podíl v irácké populaci se odhaduje na nejvýše 3%, avšak vláda Turecka tvrdí, že představují 13% všech Iráčanů. Ankara současně s obhajobou práv Turkmenů v Iráku výrazně protestuje proti federálnímu statutu iráckého Kurdistánu, na němž se dohodly všechny velké skupiny irácké opozice ještě před pádem Saddáma Husajna.