„Dvě ošklivé věci jsme převzali od cizích kultur: krevní mstu a takzvané očištění cti rodiny. Nejsmutnější je, že se takové zrůdné činy dějí v srdci Evropy a že je páchají lidé z druhé a třetí generace přistěhovalců,“ říká Rachid Khalil (Rašíd Chalíl) z Kurdského občanského sdružení. „Každopádně je to hanba pro celý národ. Tento jev by měl vymizet z našeho života.“

Podobně hovořil i Chalíl Džindí Rašó, v Německu žijící znalec a duchovní předák jezídského náboženství. Před časem v rozhovoru s autorem těchto stránek uvedl, že při práci na znaleckém posudku pro německé státní orgány žádal, aby podobné incidenty mezi jezídy v Německu byly trestány co nejpřísněji, a to dlouholetým vězením a následně vyhoštěním ze země. Rašó upozornil, že v západní Evropě se takovým vrahům paradoxně dostává i mírnějšího trestu, než jaký by jim udělila justice ve vlasti jejich rodičů na Blízkém východě.

Přesto v Turecku, kde žije nejvíce Kurdů, byli vrazi svých ženských příbuzných pro motivy „cti“ postaveni na roveň běžným delikventům teprve v červnu 2005, po reformě trestního zákoníku. Ještě loni mohli tito pachatelé v Turecku vyváznout s několikaletým vězením, zatímco nyní by je čekalo doživotí. Autonomní parlament iráckého Kurdistánu přijal obdobnou legislativní reformu již v srpnu 2002.

Kurdský lékař a podnikatel Yekta Geylanî, známý pod příjmením Uzunoğlu, který v 80.letech řídil Kurdský institut v Bonnu, upozorňuje na hlubší geopolitické souvislosti problému: uvádí, že Spolková republika Německo v rámci západních snah o celosvětové zadržování komunismu podporovala „všechna islámská hnutí“ na svém území. „Přitom instituce snažící se o integraci cizinců v SRN byly doslova diskriminované,“ říká Geylanî. Dodává, že kurdský původ pachatelů takzvaných vražd ze cti neznamená, že by reprezentovali kurdskou kulturu. „Opak je pravdou: kurdská kultura byla již jejich rodičům systematicky odejmuta v SRN a následně byly tyto osoby indoktrinovány fanatickým islámem v SRN. Tudíž nemají nic společného s tradičními kulturními a společenskými hodnotami Kurdů. Jsou to svérázné hybridy, a za ty nesou plnou odpovědnost jejich stvořitelé – nikoliv kurdský národ,“ říká Yekta Geylanî a závěrem podotýká: „Místo toho, aby západní demokracie odpověděly na expanzi komunismu snahou šířit demokratické myšlenky a instituce, vybraly si zdánlivě snadnější cestu – podporu účelově nesprávných výkladů islámu a rozšíření těchto chybných výkladů v celém islámském světě. Nyní je na západních demokraciích, aby přiznaly tuto svou scestnou strategii v boji proti komunismu, kdy proti zlu postavily jiné zlo. Musí se důstojně vypořádat s těmito hybridy dneška a zabránit jejich vzniku v budoucnu.“

Tématu postavení žen v kurdské společnosti je na těchto stránkách věnován právě uveřejněný rozhovor s kurdskou novinářkou – pořízený sice před dvěma lety, ale jistě stále aktuální …