Vysílání v jiných jazycích než turečtině bylo umožněno zákonem, který přijal turecký parlament v listopadu 2002. Zákon vedla snaha o sladění turecké legislativy s Evropskou chartou regionálních a menšinových jazyků. Přesnější podmínky pro relace v netureckých jazycích v listopadu 2003 stanovila turecká Vrchní komise pro rozhlas a televizi (obdoba české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, vybavená však mnohem širšími pravomocemi). Určila maximální časový rozsah menšinových programů v rádiu (60 minut denně, 5 hodin týdně) a televizi (45 minut denně, 4 hodiny týdně) a upřesnila omezení týkající se oprávněných organizací (minoritní jazyky mohou zaznít pouze na celoplošných státních kanálech), vztahu k turečtině (televizní program musí mít turecké titulky, rozhlasový se musí být následně opakovat v turecké verzi) a cílové skupiny (nesmí se jednat o pořady pro děti).

Hned první menšinové vysílání, které se uskutečnilo v pondělí 7.června a které bylo vyhrazeno bosenštině, vyvolalo nečekanou reakci. Jak dnes napsal deník Turkish Daily News, předseda turecké Nadace přátel Bosny Saffet Erdem proti vysílání v bosenštině protestoval. Prohlásil, že nikdo z jeho organizace ani z jiných sdružení, která se v Turecku věnují Bosně a Hercegovině, o takové vysílání nežádal. „Kulturně i nábožensky jsme součástí tureckého národa a podporujeme Atatürkovy principy. Vadí nám, že jsme byli nedobrovolně zataženi do hry, kterou rozehráli ti, kdo chtějí rozdělit Turecko,“ citoval deník Erdemova slova.