S kurdskou problematikou navíc může souviset i arménský dokument O válce a míru. Ten pojednává o konfliktu v oblasti Náhorního Karabachu, na jejímž okraji žijí i Kurdové. Vedle toho festival nabídne také tři dokumenty amerických filmařů o situaci lidských práv v arabských částech současného Iráku.

Níže jsou uvedeny názvy filmů a údaje o jejich projekcích v Praze:

Sárího máma – Malý sál kina Světozor (pátek 2.března, 18:00); kino Evald (pondělí 5.března, 21:30); kino Perštýn (úterý 6.března, 21:15).

O válce a míru – kino Perštýn (pátek 2.března, 21:15); Malý sál Městské knihovny (neděle 4.března, 15:30).

Adnánův návrat – Malý sál Městské knihovny (neděle 4.března, 17:30); Lucerna (středa 7.března, 19:30).

Duchové Abú Grajbu – Lucerna (neděle 4.března, 21:30); kino Perštýn (čtvrtek 8.března, 17:30).

Všechny filmy o Iráku budou následně k vidění také v Brně a Plzni a některé z nich i v dalších městech (Sárího máma v Mělníku a Hradci Králové; Adnánův návrat v Ostravě; Duchové Abú Grajbu v Českých Budějovicích, Karlových Varech, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Olomouci a Ostravě).

Film O válce a míru bude po pražských projekcích vyslán do Českých Budějovic, Plzně, Karlových Varů, Bíliny, Hradce Králové, Brna, Zlína, Olomouce a Ostravy.

Podrobnější údaje o programu festivalu Jeden svět jsou k dispozici na jeho internetových stránkách.

= = =

Anotace filmu Šáhín (převzato ze stránek festivalu Jeden svět):

Režie Minna Lindroos
Finsko 2004
14 minut

Šáhín žije se svou matkou ve finském městě Hakunila. Její jméno ale finsky moc nezní. Když jí byly tři roky, její teprve devatenáctiletá matka stála před těžkým rozhodnutím: riskovat život a zůstat v Íránu, nebo se vydat na neméně nebezpečnou cestu pryč ze země. Někam, kde nejsou Kurdové, k nimž obě patří, pronásledováni. Po několika letech se matka s dcerou usadily ve Finsku. Dnes si Šáhín jen matně vzpomíná na všechny okamžiky, kdy jim hrozilo nebezpečí a jak se v nové zemi učily nesrozumitelný jazyk. Trvalo jí čtyři roky, než začala přemýšlet ve finštině. Uvědomuje si, že jako dospělé by jí to trvalo jistě dvakrát tak dlouho. Ačkoli tvrdí, že nevnímá rozdíl mezi sebou a ostatními dětmi ve škole, cítí se „pouze" jako finská občanka, a ne Finka. Na Írán má jen pár kusých vzpomínek, ale občas jí někdo připomene její původ a ona se musí bránit, protože mediální povědomí o Kurdech je jednostranné. Vědomí odlišnosti však Šáhín nijak nekazí bezstarostné období jejích čtrnácti let. Když nacvičuje se spolužačkami taneční představení, je strach, který jako malá prožila, a pocit odlišnosti pryč.