V průběhu prosince požádal o poskytnutí ostrahy irácký ministr obrany Házim Šálán. Z iráckého Karkúku, z něhož se stalo ohnisko etnických sporů, vede ropovod přes oblast převážně arabského al-Músilu (Mósul) do tureckého přístavu Yumurtalık. Kvůli sabotážím v okolí Karkúku a Músilu je ropovod velmi často mimo provoz.

V podobné souvislosti před měsícem oznámil předseda kurdské autonomní vlády v Iráku Néčirván Bárzání, že jeho kabinet plánuje vybudování ropné rafinérie v iráckém Kurdistánu u města Záchó, které se nachází na hranici s Tureckem.

Jak sdělil deník Turkish Daily News, počet péšmargů hlídajících ropovod má dosáhnout 10 000. Péšmarga se z původních partyzánských oddílů kurdských politických stran v Iráku přeměnili v takřka regulérní armádní a policejní sbor. Od 90.let se počty péšmargů pod velením Demokratické strany Kurdistánu i Vlasteneckého svazu Kurdistánu udávaly shodně na 15 000, ačkoli se číselné údaje někdy zásadně liší – kurdské zdroje blízké oběma stranám příležitostně hovoří o počtech několikanásobně vyšších. Článek o péšmarga v americkém listu Los Angeles Times tak letos v dubnu psal, že „samotní péšmarga udávají svůj počet na 120 000 aktivních příslušníků a 35 000 rezervistů, i když tato čísla mohou být nadsazená“.