 |
|
Č L Á N K Y
| Aktuální vydání Týdeníku Respekt (číslo 46 z 8.-14.11.2004) přináší na straně 16 rozhovor s bývalým československým a českým prezidentem Václavem Havlem. Poslední část interview se týká Iráku. Havel mimo jiné říká: „Na politologické konferenci … jsem mluvil o tom, zda může nějaký stát jménem dobra porušit suverenitu jiného státu. Opíral jsem se no naše historické zkušenosti, kdy jednou nám vadilo, když po Mnichovu všichni kapitulovali před zlem …, a podruhé se nám v roce 1968 nelíbilo, že někdo naši suverenitu porušil v zájmu údajného vyššího dobra. Úvaha vyústila v závěr, že je to třeba případ od případu pečlivě posuzovat. … Existuje-li diktátor, který vyhlazuje vlastní národ, tak se svět na to nemá donekonečna jen dívat. Musí však bedlivě zvážit, kdy a jak zasáhne.“
Václav Havel se dlouhodobě zajímal o kurdskou politiku. Počátkem 90.let se v Praze sešel se Sádikem Šarafkandím, který tehdy stál v čele Demokratické strany íránského Kurdistánu. Jeho předchůdcem ve funkci byl Abdurrahmán Kásimlú, zavražděný v roce 1989 ve Vídni. Poté, co také Šarafkandí zahynul roku 1992 v Berlíně rukou íránských agentů, přidal se Havel ke Kruhu přátel kurdského demokratického hnutí, který tehdy vznikl kolem pražských přátel Abdurrahmána Kásimlú. Na Havlovo pozvání v roce 2001 pobýval v Praze turecký aktivista Akın Birdal, který opakovaně obhajoval práva Kurdů v Turecku.
|
Kurdistán, má láska
Rozhovor o kurdské hudbě
Ptá se Petr Kubálek; odpovídá Rashid Khalil (Rašíd Chalíl), kurdský hudebník a podnikatel, který se narodil v Sýrii a žije v Teplicích v Čechách.
Interview bylo pořízeno 3.února 2004.
Jaká je současná kurdská hudba, nějaký „pop“? Do jaké míry vychází z tradiční hudby, nebo se s ní naopak rozchází?
Díky rychlému rozvoji techniky a internetu zažívá kurdská hudba obrovský boom.
.........
Kde si poslechnout kurdskou hudbu na internetu?
Rašíd Chalíl doporučuje tyto stránky:
Nefel
KurdWorld
eKurd
|
Mezi jezídy v Iráku
Čím žije kolébka „uctívačů ďábla“
(Toto je výchozí materiál pro článek o jezídech, který minulý týden vyšel v týdeníku Respekt.)
Lidový kníže
Chystáte se na audienci u knížete, tedy emíra, jakkoli se mu tady říká kratčeji mír. Tady, to je v iráckém Kurdistánu, kde málem ani nepostřehnete rutinní přítomnost dvou samopalníků u vchodu do neméně rutinně vyhlížející stavby, která ovšem má tu čest být knížecím palácem. Za krátkou předsíní následuje, v těchto končinách opět docela běžný, přijímací salón s prostými čalouněnými sedadly podél všech stěn. A On, kníže všech jezídů Tahsín Saíd-beg z dynastie Čólů ...
|
| Rozšířená verze článku, který 16.srpna (v čísle 34 na straně 10) vyšel v týdeníku Respekt.
|
| Hnutí za referendum pro Kurdistán sbírá mezi iráckými Kurdy ve vlasti i v emigraci podpisy za všelidové hlasování o úplné nezávislosti Kurdistánu. Mezinárodním koordinátorem a mluvčím hnutí je Kamál Míráudalí.
V jaké fází se nyní nachází vaše iniciativa?
Do konce února 2004 bylo shromážděno 1,7 miliónu podpisů. Proces ale pokračoval dále, ...
|
| Turecký deník Vatan pořídil interview s kurdským politikem Néčírvánem Bárzáním. Rozhovor, který vedla Elif Ergu, vyšel 14.července 2004. Anglický překlad od redaktora Welata Lezgîna zveřejnil 5.srpna 2004 server KurdishMedia. Přinášíme zde převod anglické verze s přihlédnutím k originálu.
* * * *
.................
Ptala jsem se vás [původně], jestli chcete vyhlásit nezávislý stát …
Každý národ chce být nezávislý. Také Kurdové jsou národ a chtějí být nezávislí. Ovšem pokud jde o nás, na otázku „Chcete vyhlásit nezávislý stát v Iráku?“ odpovíme „Ne“. Vidíme, jaká je realita. Jsme pro jednotný Irák.
|
| Infoservis společnosti Člověk v tísni uveřejnil analýzu Břetislava Turečka, která nabízí následující zjištění: „Rozhodujícími dodavateli arzenálů pro Saddámův Irák … nebyly Spojené státy či Británie, ale Rusko, Čína, Francie a Německo.“
|
| Velitelé péšmargů trvají na tom, že v kurdských oblastech severního Iráku mají být udrženy síly neupřesněné velikosti coby obdoba jakési národní gardy – alespoň do té doby, jak říkají, než stálá irácká ústava poskytne záruky kurdské autonomie. Někteří vyšší velitelé péšmargů tvrdí, že nesloží zbraně, dokud všechny historicky kurdské oblasti, ze kterých režim Saddáma Husajna vyhnal Kurdy – a to se hlavně týká na ropu bohatého města Karkúk – nebudou vráceny pod kurdskou kontrolu.
|
| Malou část Kurdů tvoří jezídi. Někteří jejich sousedé dodnes tvrdí, že jezídy uctívaný Anděl Páv je ve skutečnosti ďábel – strůjce zla. To sami jezídi vehementně popírají, i když je jim přísně zakázáno slovo Satan vyslovit. Jak tomu rozumět? Odpověď hledal český dokumentarista Petr Zrno, který od roku 1998 natáčel jezídy ve všech částech světa, kde žijí. Jeho záběry jezídských rolníků v Arménii, emigrantů v Německu, charizmatiků v Sýrii a hrdých strážců posvátných míst jezídismu v severním Iráku daly vzniknout filmu, který je i ve světovém měřítku ojedinělým a dosud největším projektem svého druhu. Požádali jsme pana Zrna, aby nám o svém zajímavém povolání i jeho posledním výsledku řekl pár slov.
|
| Ing.Rachid Khalil (Rašíd Chalíl) je kurdský hudebník a podnikatel, který pochází z území Sýrie. Jeho komentář si všímá čerstvých, takřka přelomových událostí v jeho rodném městě.
|
| V emigraci píšíci íránský novinář a politolog Amír Táherí dnes v deníku New York Post zveřejnil analýzu k dnešním parlamentním volbám v Íránu. Které iluze o klerikálním režimu s nimi podle něj padají?
„Iluze č.1: Samotné pořádání voleb je známkou demokracie.
Iluze č.2: Íránský režim je reformovatelný zevnitř.
Iluze č.3: V Íránu existuje jednotná domácí opozice, která by byla schopna posoudit, v jaké situaci se země nachází, a představit jasnou vizi budoucnosti.“
Obstrukce proti řadě kandidátů jsou podle Táherího zároveň i smrtelnou ranou pro evropskou politiku „konstruktivního (nebo kritického) dialogu“ s Íránem, která se opírá o „přesvědčení, že režim v Íránu se dokáže reformovat zevnitř, a to pokojně a urychleně“.
|
| Deník Wall Street Journal přinesl ve čtvrtek 5.února komentář z pera Barhama Sáliha, který je premiérem kurdské regionální vlády v iráckém městě Slémání
(as-Sulajmáníja) a předním činitelem Vlasteneckého svazu Kurdistánu. Reaguje v něm na teroristické útoky v metropoli iráckých Kurdů Hauléru (Arbíl).
„Významným důkazem pokroku je důstojnost, s jakou se Iráčané chovají po pádu Saddáma Husajna. Jen malý počet z jeho iráckých obětí se uchýlil k činům pomsty proti těm, kdo je po 35 let trýznili, proti lidem zodpovědným za „zmizení“ nejméně 290 000 Iráčanů, jak udávají statistiky OSN. Ani ten milión Kurdů, které Saddámův režim vyhnal z vlastních domovů, nepřispěchal zpátky, aby si na arabských dosídlencích nárokoval majetek. Naopak jsou to zbytky Saddámova režimu, kdo vykonal stovky útoků na Iráčany a jejich americké partnery,“ píše Barham Sálih. Současně připomíná dnes nejzásadnější politické téma iráckých Kurdů – projekt federace v Iráku. „Jestliže Irák nebude federální, nebude ani demokratický,“ říká Barham Sálih.
|
| Na masivní teroristické útoky v metropoli iráckých Kurdů Hauléru (Arbíl) tento týden reagovala řada komentátorů v západním tisku.
Pro stránky Econnectu napsal svůj komentář inženýr Rašíd Chalíl (Rashid Khalil), Kurd žijící v České republice. Jeho pohled vyjadřuje dojmy velké části Kurdů na celém světě, podle nichž „se Kurdové primitivní agresí nedají vystrašit. Efekt bude přesně opačný: Kurdové se snadněji sjednotí“ – jak píše Rašíd Chalíl.
|
| Infoservis společnosti Člověk v tísni uveřejnil článek, ve kterém redaktor deníku Právo Břetislav Tureček shrnuje současnou situaci Kurdů. |
| Správní rada Iráku zakázala panarabské satelitní stanici Al-Arabíja přinášet zpravodajství z Iráku a zabavila technické vybavení z její bagdádské kanceláře. Oznámil to v pondělí 24.listopadu současný předseda Správní rady Džalál Tálabání. Uvedl, že po tomto rozhodnutí zřejmě budou následovat další právní kroky.
Úplný zákaz činnosti na dobu neurčitou přichází jako reakce na zatím poslední z řady odvysílaných nahrávek, kde hlas údajně patřící svrženému prezidentovi Iráku vyzývá k útokům na okupační armády i na Iráčany, kteří s nimi spolupracují.
Krok schválili americký správce Iráku Paul Bremer i americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Ten prohlásil, že existují důkazy o těsném informačním propojení mezi teroristy a dvěma arabskými satelitními kanály. Rumsfeld sdělil, že skupiny, které v Iráku provádějí sabotáže a útoky, se často ještě před jejich vykonáním spojí se žurnalisty z televizí Al-Džazíra a Al-Arabíja, aby přišli tyto akce nafilmovat. Rumsfeldovo tvrzení je podpořeno i svědectvími důvěryhodných Iráčanů.
Podle Mezinárodní federace novinářů irácký zákaz „nahrává nepřátelům demokracie“. Proti rozhodnutí iráckých a amerických úřadů protestoval také Výbor na obranu novinářů. Ten ve svém prohlášení zmínil i částečné omezení aktivit, které Správní rada Iráku vydala už v září 2003 jak proti Al-Arabíji, tak i proti konkurenčnímu kanálu Al-Džazíra. Bojkot byl tehdy omezen na dva týdny.
Zářijové sankci věnoval článek Híwá Osmán, bývalý kurdský reportér BBC a nynější školitel v britském Institutu pro válečné a mírové zpravodajství.
|
| Z iniciativy polského exministra financí Marka Belky, který dnes pracuje v Koaliční dočasné správě Iráku, se v Bagdádu sešla dvojdenní konference o hospodářské transformaci. Přizvaní ekonomové z někdejších socialistických států – včetně České republiky – se na ní se svými iráckými kolegy dělili o zkušenosti s přechodem státního sektoru na nové podmínky.
Jak vyplývá z informačního materiálu Ministerstva zahraničí USA, pro konferenci byl příznačný zásadní názorový nesoulad mezi domácími ekonomy z Iráku a jejich hosty z postkomunistické Evropy. Zatímco druzí zdůrazňovali nutnost privatizace, liberalizace a vpuštění zahraničního kapitálu, prví se obávali, že by tyto radikální přeměny mohly ještě zhoršit současnou bezpečnostní a ekonomickou nejistotu většiny iráckých obyvatel.
Zde je k dispozici český překlad zprávy o konferenci, jak ji přinesly stránky Ministerstva zahraničí USA.
|
| Ve čtvrtek 25.září zemřel teoretik literatury Edward Said. Ve svých 67 letech podlehl leukémii. Tento rodák z Jeruzaléma – na svět přišel roku 1935 v zámožné rodině palestinských křesťanů – prožil většinu svého dospělého života v USA, kde působil jako profesor srovnávacích literatur na newyorské univerzitě Columbia. Světovou pozornost vzbudil v roce 1978 knihou Orientalismus, v níž podrobil zevrubné kritice západní přístupy – ať již vědecké, umělecké nebo politické – k zemím a kulturám „na východě“. Možná tak na Západě zčásti zpopularizoval badatelský zájem o mimoevropské země, v nichž se zatím jeho zásluhou – a to zejména na Blízkém východě – slovo orientalista ustálilo jako synonymum pro agenta západního imperialismu. Said usiloval o zařazení nového, sebevědomého Orientu na mapu světa – a současně o jeho vymazání z této staré mapy, která podle něj byla jen konstruktem civilizace vyšlé z Evropy, stejně jako jím je samotný pojem Orient.
Saidovo veřejné směřování „po Orientalismu“ bylo stále političtější, a tím i mnohdy kontroverzní. Nejednalo se o odtažitého kabinetního akademika: většina muslimů a zejména Palestinců ho zná jako tribuna, který v jejich jménu pozvedal hlas proti zakořeněným západním předsudkům a arogantním nárokům. Od Saidovy sekery však při kácení lesa „orientalismu“ létaly třísky, o čemž by nejlépe mohli vyprávět iráčtí Kurdové.
|
| Americký deník Christian Science Monitor přinesl reportáž z Iráku, která se zaměřuje na zásadní poválečný problém v této zemi – návrat kurdských rodin do dříve „arabizovaných“ oblastí. |
| 2.dubna 2003 uveřejnil britský deník Independent polemicky laděnou analýzu od Patricka Cockburna, spoluautora knižní monografie o Saddámu Husajnovi. Z článku vybíráme: „Mezi plány Pentagonu a Saddáma Husajna je kuriózní symetrie. Americký plán byl vyhnout se městům a mířit k Bagdádu. Plán prezidenta Saddáma byl víceméně veřejně znám: ustoupit do měst, kde USA nebudou moci využít vzdušné síly a nebudou znát terén tak dobře jako obránci.Prezident Saddám a Washington byli zajedno i v dalším důležitém bodu. Saddám se vždy děsil vnitřních povstání Kurdů a šíitských muslimů, kteří dohromady tvoří tři čtvrtiny populace. Velké vzpoury v roce 1991 ho málem přivedly k pádu. Během let přijal propracovaná opatření, aby se zajistil proti opakování takových událostí: vyslal kádry strany Baas (Obroda) a bezpečnostní složky do každé vesnice, města a čtvrti. Washington byl ve skutečnosti proti jakémukoli povstání, stejně jako i roku 1991. Obával se kurdské rebelie ve městech Mósul a Kirkúk, která by vyprovokovala tureckou intervenci. Na jihu se USA stavěly proti povstání mezi šíity, protože by z něho mohl těžit Írán.“ |
| Přední americký deník přinesl reportáž o Kurdech, kteří jsou nuceni opouštět své domovy v ropném městě Kirkúk. |
| Panika se mísí s rezignací, píše z iráckého Kurdistánu Wendell Steavenson, zpravodaj britského deníku Daily Telegraph:
Abdulláh Fárik Muhammad pracuje jako technik v tiskárně novin Haulátí, které vycházejí v kurdském městě Slémání (arabsky Sulajmáníja). Svůj volný čas tráví výrobou plynové masky.
|
| Vyhlídky demokracie na budoucnost ve světě islámu |
- obsahový redaktor: Petr Kubálek (kurdistan@centrum.cz)
|
|
|
